SSD vs HDD: Zvolíte rychlost, kapacitu, nebo snad obojí?

Co zvolit? Rychlé SSD, nebo velkokapacitní HDD? Představíme si rozdíly mezi dvěma nejpoužívanějšími druhy disků a přidáme tipy, co byste měli chtít při pořizování nového PC. Univerzálním řešením je každopádně externí disk.

Když vybíráte notebook nebo si skládáte stolní počítač, musíte se časem vypořádat s otázkou, jestli zvolit jako typ úložiště SSD, nebo HDD. Nebo kombinaci obojího SSHD? Vysvětlíme se hlavní rozdíly mezi těmito druhy disků a pak vám poradíme, co vybrat. Prozradit můžeme rovnou, že když si nevíte rady, univerzálním řešením je externí disk.

Stručná základní poučka se za léta nezměnila: Harddisky jsou levnější, SSD rychlejší.

Klasické HDD: Cenově dostupní obři

HDD (z anglického Hard Disk Drive) je označení pro klasický pevný disk. Moc „pevný“ ale není, ve skutečnosti v něm součástky kmitají pořádně rychle. Aniž bychom zacházeli do přílišných technických detailů, můžeme vám disk představit jako větší (3,5") či menší (2,5") krabičku, ve které se nachází několik kruhových ploten a zápisové/čtecí hlavy.

Plotny vypadají tak trochu jako CD a data se na ně ukládají pomocí magnetické indukce. Otáčejí se nějakou danou maximální rychlostí, zpravidla buď 5 400 ot./min, nebo 7 200 ot./min (jsou i výjimky) a hlava po nich kmitá a hledá správný sektor, kde jsou uložená data, jež jste si vyžádali. Celý proces připomíná gramofon, až na to, že data se ukládají tam, kde je zrovna místo, tedy laicky řečeno „na přeskáčku“. Čím déle disk používáte, tím je všechno rozházenější a hlava musí skákat sem tam – obzvlášť pokud neprovádíte speciální údržbu, defragmentaci. Podobnost s gramofonem je tedy opravdu jen vizuální.

Teď byste měli mít dostatečnou představu o fungování pevného disku a můžeme si odvodit hlavní výhody a nevýhody.

Jednoznačným plusem je, že ploten se do jednoho HDD vejde několik, můžou mít obrovskou kapacitu a výroba celého disku je relativně levná. Dnes už seženete i 22TB disky a cena není vyloženě extrémní, nejde o hardware pro vesmírné lodě. I náročnějším uživatelům by ale domů mohl bohatě dostačovat třeba 5TB disk, který už představuje luxus a který v době psaní článku seženete od cca 3 tisíc korun. 4TB modely pomalu atakují hranici 2 tisíc Kč.

Externí pevné disky mívají USB konektor, takže fungují vlastně jako flashdisk.

A co nevýhody? Ať chceme, nebo ne, fyzikální zákony nezměníme. Plotny se v malé krabičce prostě nemůžou otáčet milionkrát za minutu a hlava po nich nemůže skákat rychlostí světla sem a tam. Jinak řečeno, klasické pevné disky nejsou nijak zvlášť rychlé. V reálném provozu, při kopírování nějakého většího souboru, se u moderního pevného disku bavíme o rychlostech přenosu třeba 1xx MB/s.

Všechna „hejblátka“ uvnitř disku také zpravidla vydávají mírný hluk – plotny hučí a hlava cvaká. Pohyblivé části mají 2–3× vyšší spotřebu proudu než SSD, ke kterému se dostaneme za chvíli, a největší problém ze všech asi představuje náchylnost na poškození. Nemusíte se příliš obávat, že by se disk poškodil sám od sebe (to až časem, opotřebením), ale musíte s ním zacházet šetrně – žádné velké nárazy.

Externí HDD nejsou o moc dražší a mají spoustu výhod

Přesto není problém harddisk přenášet – tedy pokud zvolíte externí pevný disk, kterou jsme zmiňovali v úvodu. Přenosné externí disky zaprvé bývají menší (obvykle 2,5") a zadruhé jsou vždycky umístěné v pouzdře, které součástky disku chrání před vniknutím prachu i před škrábanci a drobnějšími nárazy. Ideální samozřejmě je, když si na přenášení pořídíte ještě pouzdro na HDD – bývají velmi levná a externímu disku přináší velkou dodatečnou ochranu. Levné jsou ostatně i samotné externí harddisky. Zde už ale stojí za zmínku, že zatímco harddisky zlevňují pomalu, u SSD cena dlouhodobě klesá.

Externí HDD obecně mají ještě jednu velkou výhodu, a to v připojení. Disky uvnitř počítače (interní) využívají zpravidla speciální konektory SATA k přenosu dat, plus je samozřejmě musíte napojit na zdroj energie. Externí disky bývají osazené klasickým rychlým USB, takže je hravě připojíte ke stolnímu počítači, notebooku, televizoru a k dalším zařízením… Většinou si z USB zvládnou rovnou obstarat i napájení, takže nepotřebujete žádný externí zdroj.

Co je SSD: Přenosy rychlé jako blesk

Popisovat fungování SSD technicky by už vyžadovalo dost fyzikální i elektrotechnické teorie (rozebírali bychom elektrony, tranzistory apod.). Jednoduše můžeme říct, že SSD jsou revoluční v tom, že neobsahují pohyblivé součástky. Data ukládají na flash paměť, podobně jako paměťové karty, flashdisky a další zařízení.

I když jde o nástupnické zařízení, čeká vás méně odstavců – stačí nám vyjmenovat výhody, jež plynou z konstrukce bez hlav a ploten. Neomezuje vás rychlost pohybu, ale pouze druh paměti, konektorů a řadičů v počítači, použitých kabelů apod. SSD mohou nabídnout rychlost čtení i zápisu až v řádu stovek MB/s pro sekvenční čtení a zápis. 

V případe interních SSD dosahují nejrychlejší modely rychlost i vyšší jak 7000 MB/s. Tuto extrémní rychlost mohou dosáhnout pouze interní disky díky větší propustnosti sběrnice a patice PCIe 4.0 na základní desce, kterou ani USB-C konektor prostě nepřenese. Navíc tyto vysoké rychlosti znamenají i vyšší teplotu, a tak jsou tyto modely většinou vybaveny pasivním chladičem.

Chod je absolutně tichý, v zařízení se koneckonců nic nepohybuje. Provoz je úspornější, protože kde se nic nehýbe, tam je potřeba méně napájení. A třešničkou na dortu je vyšší mechanická odolnost. Ne že by SSD byly stavěné na to, abyste s nimi mohli hrát fotbal, ale v podstatě s nimi otřesy nic neudělají.

Nevýhoda? Menší kapacita a vyšší pořizovací náklady. Existují i 4TB a větší nebo 2TB modely, ale pořizovací náklady jsou oproti harddiskům třeba troj- a vícenásobné. Pořád se běžně prodávají i používají SSD s kapacitou 12x nebo 240 GB, s kapacitou 240 GB, které obvykle stojí od několika stokorun do cca patnácti set. S každým dalším násobkem kapacity samozřejmě cena roste.

Bezplatný software CrystalDiskMark vám otestuje rychlost disku. V našem případě vlevo HDD, vpravo SSD.
 

I u SSD pak existují externí varianty. Zatímco externí harddisky jsme označili za „něco jako flashdisk, náchylný na nárazy,“ u externích SSD platí, že jsou „výrazně lepší flashdisk“. Nabízejí luxusní kapacitu za přibližně stejnou cenu jako interní varianty a přenosové rychlosti zůstávají na maximu. Nejpomalejší verze jsou s přenosovou rychlostí okolo 500 MB/s, 1TB verze se dají pořídit okolo 2000 Kč. Rychlejší dosahují rychlost dvojnásobnou, tzn. okolo 1000 MB/s a 1TB verze se cenově pohybují okolo 2500 Kč. Nejrychlejší pak dosahují rychlost 2000 MB/s a 1TB verze stojí v průměru okolo 4500 Kč.

Bývají také osazené superrychlými USB konektory (obvykle UBS-C). Zůstává také špičková odolnost vůči otřesům, teplotám… Pokud chcete přenášet větší množství dat a užívat si vyššího komfortu, než jaký nabízí byť vysokokapacitní flashka, jsou externí SSD skvělá volba.

Který vybrat? Klidně oba

Představili jsme si HDD i SSD, zbývá tedy rozhodnout, co doporučit ke koupi. Spotřebu a odolnost můžeme dát při běžné praxi stranou, soutěžit mezi sebou budou hlavně kapacita a rychlost.

Klasické pevné disky jednoznačně ocení hráči moderních videoher (ty vyžadují mnoho desítek GB prostoru), milovníci filmů a seriálů a další uživatelé, kteří potřebují ukládat velké množství dat. Harddisky jsou také ideální na zálohu a jsou téměř nutností pro fotografovy, grafiky, designéry, architekty a další uživatele, kteří potřebují ne ukládat, ale odkládat velké množství dat. Externí varianty jsou perfektní na přenášení obrovského množství dat velmi levně. Máte na chatě televizor s USB? Vemte si s sebou v malinkaté krabičce celou sbírku filmů…

SSD je naprosto ideální jako systémový disk a disk, na který nainstalujete nejpoužívanější software (klidně i dočasně tu jednu právě hranou hru). Windowsy i Word se spustí za pár sekund, prohlížeč bude mít rychlejší reakce, všechno poběží opravdu viditelně, citelně rychleji. Pokud máte starý notebook po záruce a vyměníte v něm harddisk za SSD, je dost možné, že ho budete moci dál používat i několik let – až takový rozdíl v běžném provozu představuje malé levné es-es-déčko. Externí SSD představují lepší alternativu k flashdisku, pokud přenášíte větší (byť ne extrémní) množství dat. Nabízejí úžasné přenosové rychlosti a skvělou odolnost, cena přitom dlouhodobě klesá.

Disk samozřejmě není jediný důležitý parametr… Přesto je neuvěřitelné, jak starý laptop posílí prostá výměna HDD za SSD.
 

Ale zpět k obecnému využití: Zmínili jsme také, že na harddisky můžou třeba grafici nebo 3D modeláři odkládat zálohy svých výtvorů, které s přehledem zaberou i několik terabajtů. Na aktuální práci ale i oni ocení SSD – velké soubory, které běžně dosahují velikostí v desítkách a stovkách MB, se budou otvírat i ukládat rychlostí blesku.

Do stolního počítače (ve skříni bývá místa dost) tedy jednoznačně doporučujeme kombinaci menšího „systémového“ SSD s kapacitou 240 GB nebo 1 TB, a velkého klasického harddisku, třeba aspoň 2TB nebo 4TB.
 

SSD	HDD
+ výrazně rychlejší přenos dat	- mnohem menší přenosové rychlosti
+ dokonale tichý provoz	- hlučnější (hučení, vibrace, cvakání)
+ úspornější provoz	- přibližně 2–3× vyšší spotřeba
+ vyšší mechanická odolnost	- náchylný mj. na otřesy
- menší maximální kapacita	+ i extrémní kapacity jsou relativně dostupné
- až násobně vyšší pořizovací cena (ale dlouhodobě klesá)	+ velmi přiznivá cena za TB (ale už klesá stále pomaleji)