Recenze: Kingdom Come: Deliverance II – Návštěva českého středověku

Je to již 7 let co na naše obrazovky zavítalo Kingdom Come: Deliverance. Herní prvotina českého studia Warhorse na sebe upozornila věrným zpracováním českého středověku v okolí Sázavy v roce 1403. 4. února pak po dlouhém čekání vyšlo pokračování Kingdom Come: Deliverance II (KCD2) a v následujících řádcích se dočtete, jak výprava do středověku dopadla.

O čem se dočtete:

Představení hry

Herní mechaniky

Technický stav

Závěr

Představení hry

Syn kováře na cestě za pomstou

Hlavním hrdinou příběhu je Jindřich. V prvním díle byl Jindra synem kováře ve Stříbrné Skalici v roce 1403. Jeho životním údělem byla kovařina, tedy pokud by nežil v turbulentních časech války. Jeho rodná vesnice byla vypálena armádou krále Zikmunda Lucemburského a při útoku byli zabiti jeho rodiče. Jindra se vydal na cestu s cílem pomstít vraha svých rodičů a získat zpět poslední meč, který jeho otec vykoval.

Na konci prvního dílu pak dostal Jindra spolu s mladých šlechticem Janem Ptáčkem za úkol doručit dopis na hrad Trosky a pokusit se přetáhnout na stranu odpůrců Zikmunda jednoho z jeho podporovatelů Ottu III. z Bergova. Jak se ale ukáže, cesty páně jsou nevyzpytatelné…

Příběh se odehrává na pozadí konfliktu Zikmunda Lucemburského a jeho bratra Václava IV. Zikmund Lucemburský zajal svého bratra, aby jej přinutil stát se císařem Svaté říše římské a vzdal se přímé kontroly českých zemí, které by si Zikmund urval pro sebe. Část české šlechty se však postavila na odpor a Zikmund tak musel vojensky proti nim zasáhnout.

Hrad Trosky je dominantou celého regionu. Jeho věže se tyčí nad krajinou a slouží téměř jako posměšek hráči, pro kterého jsou na začátku nedosažitelným cílem.

Středověké RPG bez draků

KCD2 spadá do žánru RPG. Hráč je vržen do otevřeného herního světa a je pouze na něm, jakým způsobem se s ním popere. V průběhu hry získáváte zkušenosti, zlepšujete se v dovednostech a opatřujete si lepší vybavení.

Kingdom Come: Deliverance II velmi silně staví na realismu. O svou postavu se tak budete muset důkladně starat. Jindra potřebuje pravidelně jíst a spát, udržovat čistotu a starat se o své zbraně a zbroj. V rámci žánru patří hra rozhodně mezi komplexnější, ale nikdy jsem neměl pocit, že bych byl nějak trestán. KCD2 nabízí spoustu možností, jak se o základní potřeby starat, takže se určitě nejedná o případ, kdy by zábava šla stranou na úkor reálnosti. Nováčci se tedy nemají čeho bát. 

Celou dobu vás pak doprovází příběh, za který by se opravdu nemusela stydět ani vysokorozpočtová seriálová produkce. Během hry zažijete situace beznaděje i momenty triumfu. Nechci příběh prozrazovat, a proto jenom řeknu, že to stojí za to. I kdejaký vedlejší nepovinný úkol by pro spoustu jiných herních studií stačil jako základ pro příběh celé hry. Nepotkáte zde sice žádné drak, ale i problémy běžných lidí mohou nabídnout velmi zajímavé zápletky.

„Štěstí přeje odvážným“ je motto Jana Ptáčka a ve hře ho budete potřebovat.

Jindra se během svého putování setká s řadou postav a zde musím pochválit skvělou práci scénáristů. Každá z postav působí přirozeně, a to co je motivuje k jejich činům je v souladu s tím, co o nich víte. Nestane se tedy, že by někdo najednou udělal něco, co jde proti jeho charakteru. Může to znít jako samozřejmost, ale spousta her na tyto základní věci zapomíná.

Tomu všemu pomáhá i skvělý český dabing. Richard Wágner jako Jindra odvádí neskutečnou práci a za celou dobu jsem nenarazil na moment, kde by mi jeho hlas neseděl. Vedlejším postavám pak zapůjčuje hlas řada známých českých herců. Ve hlasu a tváři Otty z Bergova poznáte Marka Vašuta, společnici vám pak bude dělat Kristýna Leichtová jako Kateřina. Dále ve hře potkáte Pavla Zedníčka, Ondřeje Vetchého či třeba Petra Nárožného.

Ulice Kutné hory jsou plné života, obchodníků a taky hospod.

V rámci příběhu pak navštívíte již zmíněné Trosky, kde si naplno užijete krásy Českého ráje. Ve druhé polovině hry pak navštívíte Kutnou Horu. Ve své době jedno z nejbohatších měst celé Svaté říše římské je taktéž jedním z nejlépe zpracovaných, které jsem měl tu čest virtuálně navštívit. Člověk se cítí jako ve středověkém městě a nejedná se o pouhou kulisu, jak to často bývá.

Obě herní mapy jsou naplněny spoustou zajímavých míst. Narazit můžete na náhodná setkání, nové zbraně, předměty i celé mise, které nejsou označené na mapě. Hra odměňuje prozkoumávání, takže se nebojte do něj pustit. Občas stojí za to se jen tak procházet už kvůli nádherným scenériím. Za celkové zpracování herního světa nemám co vytknout.

K prozkoumání je toho vskutku hodně.

Herní mechaniky

Se zbraní v ruce…

Jednou z centrálních mechanik hry je soubojový systém. V soubojích máte standardně 4 směry, ze kterých můžete zasáhnout nepřítele – zleva, zprava, shora a nakonec bodnutí. K tomu vám poslouží široký výběr středověkých zbraní. Krátký meč nabízí rychlost, kterou většina nepřátel nebude stíhat vykrýt. Dlouhý meč pak dokáže vnést do soubojů eleganci, ale hlavně umožní nepřítele držet dále od těla. Ne vždy je však ostří tím správným řešením. Hra rozlišuje několik typů poškození – sečné, bodné a drtivé. Meč je skvělý na lehce oděné lapky, ale v momentě, kdy proti vám nastoupí středověký tank v podobě rytíře v plné plátové zbroji, může se situace změnit. Naštěstí však přilbice, jež je speciálně tvarovaná, aby po ní meč neškodně sklouzl, nezmůže moc proti kladivu.

Svůj arzenál můžete ještě doplnit o sekery, které kombinují sečné poškození mečů a drtivé poškození kladiv ale ani v jednom směru neexcelují. Všechny výše zmíněné zbraně můžete doplnit štítem, ale za cenu lepší obrany pak ztrácíte flexibilitu v boji. Nakonec můžete sáhnout po obouručních dlouhých zbraních jako halapartny či sudlice. Nepřítele si pak můžete velmi účinně udržet od těla leč za cenu toho, že jsou zbraně poněkud těžkopádnější.

Turnaj je skvělým místem pro procvičení vašich schopností.

Celý soubojový systém pak závisí na vaší stamině, což je v podstatě vaše energie. Každý útok, blok a úhyb ji spotřebovává a vy s ní musíte v průběhu boje opatrně nakládat. Pokud například všechnu staminu vypotřebujete na útoky, nebudete mít dost energie se efektivně bránit a budete schytávat jeden zásah za druhým. Proto je dobré v průběhu boje občas zvolnit a čekat, co udělá nepřítel. Mezitím se vám bude stamina pomalu obnovovat.

Váš arsenál pak doplňují zbraně na dlouhou vzdálenost. Máme tu luky, které vyžadují trénink. Jindra nemá tak pevnou ruku, takže šípy občas létají jinam, než by si přál. Kuše pak problém s přesností řeší ale za cenu mnohem pomalejší střelby. Nakonec může vzít do ruky i jednu z prvních palných zbraní v podobě píšťaly. Nabití sice trvá věčnost, ale poradí si i s nejtěžší zbrojí.

Celkově soubojový systém hodnotím spíše kladně, protože oproti prvnímu dílu je přístupnější pro nováčky, ale mám k němu několik výtek. První je pasivita nepřátel. Jakožto fanoušek prvního dílu jsem si všiml, že nepřátelé nejsou zdaleka tak agresivní. Častěji se drží vzadu a nikdy na vás neútočí více než 2 naráz. Ostatní nepřátelé pak postávají opodál a čekají, až se na ně dostane řada. Mnohem větší problém mám s vyvážeností zbraní.

O pár řádků výše jsem sice zmínil, jak různé typy poškození fungují, jenže v momentě, jak se vám dostanou do ruky lepší meče a vaše dovednost se s nimi dostane na dostatečně vysokou úroveň, tak nemáte důvod používat jiné specializované zbraně. Stačí vám provést jeden až dva mistrovské útoky, a i nejlépe obrněný nepřítel padne. Za celou hru jsem tak neměl potřebu přepínat na jiný druh zbraní. Pokud jste veteráni prvního dílu, určitě to budete považovat za zklamání, zvlášť když v jedničce tento systém fungoval dle mého názoru mnohem lépe a na nepřítele v plné plátové zbroji bylo lepší vzít kladivo, než se ho snažit udolat mečem.

Zde ani nejtěžší zbroj nepomůže.

Co si vzít na sebe?

Když už mluvíme o zbraních, je důležité taky mluvit o zbroji. KCD2 obsahuje komplexní systém oblečení, kterému se dokáže přiblížit málokterá hra. Každá část těla má několik vrstev, které lze osadit. Pokud si chcete například nasadit plátovou zbroj, musíte si nejdříve nasadit prošívanici. Jednotlivé vrstvy pak spolu vytváří komplexní systém ochrany jejímu majiteli. Prošívanice, díky svému vycpání, mírní dopady drtivých útoků. Následuje pak kroužková zbroj, která nejlépe odolává řezným a částečně i bodným útokům. Plátová zbroj jako vnější vrstva ochrany se pak stará o to, že se budete cítit jako opravdu nezastavitelný válečník. Tento systém se pak uplatňuje i na hlavu a končetiny.

Systém oblékání však není určen jenom pro zbroj. Můžete jej využívat i k tomu, aby byl Jindřich brán jako vážená osoba. To, jak se oblékáte, má vliv na vaše charisma. Pokud se oblékáte jako šlechtic, můžete čekat jiné reakce, než když vypadáte jako žebrák.

Zde mám však i negativní postřeh. Rozhraní ve hře vypadá krásně ale trochu hůř se ovládá. Když například potřebuji dodatečné informace k meči jako jeho statistiky, musím scrollovat doleva abych se k nim dostal, to mi však následně zakryje pravou část rozhraní. Není to nic na co by si člověk rychle nezvykl, ale přece bych čekal trošku intuitivnější ovládání u RPG, kde v menu trávíte třetinu času.

Občas zbraně ani zbroj na obrázku nevyřeší vaše starosti.

Žádný učený z nebe nespadl

Jako v každém správném RPG má Jindra vlastnosti, které v průběhu hraní vylepšujete. Ty základní jsou síla, obratnost, vitalita a výřečnost. Od těch se pak odvíjí zbytek herních mechanik. Větší síla vám umožní ohánět se lépe kladivy a udržet luk déle natažený, vitalita zase ovlivňuje vaši staminu.

Dalším z klíčových herních prvků je komunikace. Díky vysoké výřečnosti můžete přesvědčit ostatní, ať vám poskytnou, co potřebujete, nicméně ne vždy tento přístup funguje. Do systému komunikace zasahuje například i systém oblékání. Pokud máte na sobě plnou zbroj, která je ještě k tomu například zakrvácená z posledního souboje, jen málokdo vám bude odmlouvat.

Další úrovní mechanik jsou pak dovednosti. Ty jsou více specializované a čím více je využíváte, tím více se v nich zlepšujete. Například jezdectví vám umožní ovládat lépe svého koně a řemeslo zase ovlivňuje vaši schopnost opravovat a udržovat výzbroj či dokonce kovat novou. Za postupné zvýšení úrovně dovedností pak dostáváte perkové body, které můžete utratit za nové schopnosti. Například vámi opravená zbraň bude udílet větší poškození či vámi uvařené lektvary budou účinnější.

Stejný systém pak funguje i u zbraní. Čím víc používáte daný druh zbraní, tím více se vaše efektivita s nimi zvyšuje. Čím více Jindra bojuje s mečem, tím rychleji se s ním ohání, jeho údery je těžší vykrýt a síla jeho zásahů je větší.

A zase ta kovařina

Pokud zrovna nechcete postupovat v příběhu, můžete své hodiny ve hře trávit spoustou aktivit. V každé hospodě najdete kostky, ve kterých můžete zkusit štěstí. Pokud hazard není pro vás, můžete vyrazit do lesa na lov. Nádherně zpracované lesy Českého ráje jsou plné srnek, divočáků či jelenů. Pozor ale na vlky, kteří ve smečkách mohou rychle otočit to, kdo je vlastně lovná zvěř. Lesy jsou stejné krásné, jako nebezpečné. Pokud se vrátíte do města, můžete se zúčastnit turnaje a během odpočinku mezi každým kolem si můžete číst knihy plné historických zajímavostí ale i oplzlých básniček. Od vývojářů taktéž přišel slib, že se do hry dostanou i koňské závody. To je však zatím hudba budoucnosti.

Jindra však má možnost se vrátit i ke svým kořenům a stoupnout si k výhni, kde si může ukovat vlastní vybavení. Jindra je synem mečíře, takže plnou plátovou zbroj bohužel nezvládne, na meče a sekery si ale troufnout může. Abyste si ukovali meč, musíte nejdřív získat náčrtek zbraně a suroviny.

Obojí lze často koupit u místních kovářů ale průzkum herního světa vás vším potřebným může taktéž odměnit. Následně se přesunete do kovárny, kde musíte kus železa správně nažhavit. Pak do něj na kovadlině bušíte kladivem v pravidelném rytmu tak dlouho, dokud zbraň nezaujme patřičný tvar. Že to děláte správně, poznáte podle toho, že si bude Jindra do rytmu kování pískat. Osobně jsem strávil hodiny u kovařiny – díky této aktivitě můžete i získat nejlepší zbraně ve hře.

S kladivem se nemusíte ohánět jen v boji.

Další aktivitou je alchymie. Jedná se velmi důležitou část hry a osobně bych ji nenazval jako vedlejší aktivitou ale spíše jednu ze základních mechanik. Díky alchymii si můžete uvařit léčivé lektvary, které vás uzdraví, dají vám větší sílu či vyléčí vaši kocovinu (zmínil jsem, že se ve hře můžete opít do němoty?). Recepty k lektvarům můžete získat průzkumem herního světa či jejich zakoupením u místního apatykáře. Na lektvary taktéž potřebujete bylinky, které můžete buď koupit nebo je najít. U alchymistické stanice se pak můžete pustit do díla.

Zatímco u jiných her však jenom podržíte tlačítko a v inventáři se vám objeví daný lektvar, v KCD2 si musíte ten lektvar opravdu uvařit. Musíte dodržet přesný postup, množství bylinek i jak dlouho máte co vařit. Čím lépe dodržíte jednotlivé kroky, tím silnějším lektvarem vás hra odmění. Pokud navíc něco pokazíte, tak Jindřich po konci každého vaření okomentuje výsledek a dá vám nápovědu v tom, co jste udělali špatně.

S alchymií mám tolik zkušenostní, že bych mohl přednášet v Bradavicích.

Jedním z lektvarů je i tzv. Sejvovice a zde si dovolím odbočit ke kritice hry. Sejvovice totiž umožňuje ukládat hru kdy chcete. Za normálních okolností se vám hra ukládá automaticky během úkolů, když se vyspíte či když ukončíte hru. Pokud však nic z toho neuděláte a například si jenom hodinu běháte po světě, může se stát, že umřete a přijdete tak o všechno co jste během té doby dělali. To by nebyl problém, kdybyste mohli ukládat kdykoliv, ale to právě jde jenom pomocí lektvaru, jehož množství je omezeno a musíte ho buď koupit nebo uvařit. Když budu mluvit za sebe, nevadilo mi to. Já měl u sebe vždy sejvovice dostatek protože mě alchymie bavila, ale pro spoustu jiných hráčů to může představovat zbytečnou překážku.

Nyní se vrátím ještě k jedné aktivitě – kriminalitě. Jindra má hbité prsty, takže kapsářství pro něj není problém. Doporučuji však si jako první oběti vybrat ty, kteří spí. Na nich se přeci jen trochu lépe trénuje. Můžete se ale i pustit do větší akce. Pokud si u místního plátnéře vyhlédnete hezký kus zbroje, na který však nemáte dost peněz, nic vám nebrání jej navštívit v noci. Dejte si na sebe černé oblečení, ať vás nikdy nevidí a pomocí paklíče otevřete všechny zámky ve vaší cestě.  Nenechte se ale přistihnout na místě činu. Pokud vás někdo viděl a následně zjistil, že mu něco schází, dá si rychle dohromady, že jste to udělali vy, a to i když vás nenachytá přímo při činu. Opatrní musíte být i po zlodějské akci. Pokud někdo vidí, že máte na sobě jeho oblečení, nahlásí vás strážím a ty vás při první příležitosti odchytnou.

Za menší přestupky jako drobné krádeže, kapsářství a rvačky zaplatíte maximálně pokutu nebo skončíte v pranýři. Za vážnější činy však můžete dostat i cejch vypálený na krk. Kvůli němu se k vám budou postavy chovat s obezřetností ale zároveň vám může otevřít i dříve zapovězené cesty při řešení úkolů. Nakonec pokud si nedáte říct a budete s čerstvým cejchem páchat další závažné zločiny, můžete skončit i na šibenici. V takovém případě je to konec hry a vy musíte nahrávat poslední uloženou pozici.

Jak budete hrát je pouze na vás. Můžete být hrdinou i padouchem. Všechno má však své následky.

Když vše funguje, jak má

Pokud hru zhodnotím po herní stránce, nemám ji téměř co vytknout. Ano, jakožto hráč prvního dílu nejsem úplně spokojen se souboji, ale celkově musím hru pochválit. Hra obsahuje spoustu navzájem propojených a komplexních herních systémů. Tolik věcí mohlo dopadnout špatně, a přesto se vývojářům z Warhorse povedlo najít ve všem rovnováhu. Za celou dobu jsem neměl pocit, že by ve hře bylo něco zbytečné. Plně jsem využíval všech herních mechanik, a to ne proto, že jsem byl k tomu donucen, ale proto, že jsem to chtěl a bavilo mě to.

Technický stav

Posledních pár řádků věnuji technickému stavu hry. Na obrazcích ve článku lze vidět, že jde o graficky velmi povedou hru. Ano, sice neobsahuje nejnovější vymoženosti jako hardwarový ray tracing, ale i tak díky své stylizaci vypadá skvěle. A nejlepší je, že i běží skvěle.

Hráči na PS5 a Xbox Series X si mohou vybrat mezi dvěma módy – lepší grafika ve 30 snímcích za vteřinu (FPS) a lepší výkon v 60 FPS. Majitelé PS5 Pro pak nemusí dělat kompromis a užijí si to nejlepší z obou světů. No a ti z vás, kteří hrajete na Xbox Series S, se musíte spokojit s horší grafikou ve 30 FPS.

Co se týče hráčů na počítačích, ti zajistné ocenění skvěle optimalizovanou hru. Minimální požadavky odpovídají zhruba 8 let starému počítači střední třídy, na většině modernějších strojů si tak hru užijete v 60 FPS. Hru se mi dokonce podařilo rozjet na přenosném počítači ROG Ally, kde jsem na střední detaily a HD rozlišení dosáhl zhruba na 50 FPS za vteřinu ve vizuálně nejnáročnější části hry, v Kutné Hoře.

Kromě optimalizace musím pochválit i skvěle odvedenou práci na odladění hry. Hra mi za celou dobu nespadla a také chyb bylo poskromnu. Největším problémem tak bylo, když se mi některá z vedlejších postav zasekla na místě a nechtěla pokračovat. Já pak musel nahrát předchozí uloženou pozici. Dále se mi nepodařilo spustit jeden vedlejší úkol a u některých postav zůstal vykřičník označující, že pro mě mají práci i když už nic nemají. V celku se jedná o maličkosti a je skoro zázrak, že takto komplexní hra obsahuje už ze startu tak málo nedostatků.

Závěr

Kingdom Come: Deliverance II je skvělou hrou zasazenou do českého středověku. Je to hra nesmlouvavá a plná složitých systémů, které vás na první pohled mohou svou komplexností až zastrašit. Rozhodně to není to hra pro ty, co chtějí po příchodu domů vypnout. Pokud se však do hry ponoříte a dokážete ocenit její hloubku, odmění se vám naprosto unikátním zážitkem, který nikde jinde nenajdete.

Související články:

Kingdom Come: Deliverance 2 – Kompletní představení hry

Civilization VII – Kompletní představení hry

Herní příslušenství PowerA v edici Fortnite vás dovede k vítězství