Můžeme je milovat, můžeme se jich celý rok děsit, ale jednu věc s Vánoci udělat zaručeně nelze. Nemůžeme je ignorovat.
Nedávno jsem viděl představení Mladý Marx londýnského Bridge Theatre. Než mi začnete spílat, ne fakt nemám na to si jen tak uprostřed týdne odskáknout na lebedu do Londýna a zpátky, ale na předplatné NT Live do Aera se ještě zmůžu. Mladý Marx v podání Roryho Kinneara v jedné ze scén spílá Vánocům, protože se z oslavy narození Páně pomalu stávají oslavou favorizující bohaté a jakožto měřítko mezilidské vzájemnosti si berou sumu kapitálu, kterou můžeme anebo jsme ochotni za bližního svého vyhodit do luftu. A prorokuje, že v budoucnu už nepůjde o jediný den, ale celý týden naprostého konzumního šílenství.
Vzhledem k tomu, že první vánoční dekorace začínají okupovat výlohy a stažené kostry platanů v městských alejích už někdy koncem listopadu, myslím, že autoři Mladého Marxe ještě solidně podstřelili.
Sociální sítě klasicky detonují pod přívalem pečených perníčků, vyhastrošených ratolestí v roztomilých oblečcích (za soby se platí lajkovacím zlatem) a Pražany, kteří se podivují a píší výhrůžné nóty silničářům, protože nad Staromákem zahlédli kroužit osamocenou depresivní vločku.
Vánoce jsou zkrátka za dveřmi a dárků se nikdy nelze dopočítat. Kluci neví, co koupit holkám, holky neví, co koupit klukům, a tak se každý nakonec s hlasitým vypuštěním vzduchu (čtěte povzdech nebo oddech) nechá unášet na vlně klišé a koupí, co mu stereotyp káže. Anebo si v záchvatu originality vyjede na Googlu XY způsobů, jak zaručeně překvapit drahou polovičkou, čtvrtinku nebo osminu, pochopitelně za co nejmenší obolus. Protože se počítá hlavně úmysl. Samozřejmě.
Pokusím se to usnadnit a mám pro vás pár rad...
No, a když už jsme u toho, já pro vás mám pár tipů rovněž. Pro všechny, abyste neřekli, že mám v povaze diskriminovat, a s patřičným doporučením, abyste měli jasnou a říznou odpověď na případnou otázku „A co s tím jako budu dělat?“, která dokáže přítmí kolem vánočního stromku rozsvítit láskou a nadšením lépe než halogenová žárovka. Takže pojďme na to!
Co dát tátovi?
Velký macho, hlava rodiny, prostě domácí el hombre. Ať už si frčí ve stylu rozcuchaného dřevorubce, který razil dáááávno před tím, než to bylo cool, a bude to dělat ještě dlouho potom, co poslední hipster sbalí pumpky, anebo smart casual, něčím si to strniště /plnovous/ oholenou tvář zralého muže udržovat musí. A holicí strojek je dle mého vždycky jasná volba. Díky edici holicích strojků Philips Star Wars začne váš macho prožívat své denní sci-fi už od ranních hodin...
Co nedávat: Elektro kartáček. Jednak je to impertinentní a jednak bude každej táta radši poctivě plivat krev do umyvadla, než aby se podvolil diktátu čehokoliv podlouhlého, co bzučí. Možná vám za něj i poděkuje, ale jeho srdce bude krvácet.
Co dát mámě?
V máminých očích jsme navždy dětmi, které potřebují hlavně napapat, utřít nos a občas trochu proplesknout, když je toho stěžování až moc. Hlavně si nepředstavujte, že bude skákat radostí z designového šampónu nebo balíčku exotických mýdel s nálepkou Botanicus. Máma si potřebuje hlavně odpočinout. Od vás, od práce, od sousedky, prostě od světa. A u čeho se líp relaxuje, když ne u kávičky. Čili volte kávovar a rovnou i trochu Dolce gusta pro chvíle, kdy se mozek odebere do říše za zrcadlem.
Co nedávat: Měkké dary. To už jsou lepší ty šustivé, zelené a každodenně vydřené. Stejně nemáte dostatečný vkus, abyste odhadli velikost správně by voko a vyptávat se je jednak neslušné a jednak to kazí překvapení. Nehledě na to, že být přistižen při hrabání v ženském šatníku může vést v lepším případě k tázavě povytaženému obočí a vašemu potupnému přiznání, v horším se celá věc přejde mlčením a vám pod stromečkem přistane vstupenka na travesty show.
Co dát bráchovi?
Na první konotaci zahrnující vaši otevřenou dlaň a plochu jeho tváře zapomeňte a raději mu připomeňte zlaté časy na koleji/ubytovně při učňáku, když ještě nebylo nutné vstávat každé ráno jenom proto, že „na přednáškách se přece říká to podstatné“. Brácha baží po době, kdy nevinnost byla legální a pravda je taková, že každý chlap zůstává v duši chlapcem. A co se dává dětem? No přece hračky. Takže na řadě je Nintendo Classic Mini, Playstation anebo dron, aby šlo sousedku ze šestého šmírovat ještě efektivněji než jenom hladovým zíráním na Facebooková fotoalba. Pokud máte s tatíkem dobrý vztah, tenhle tip jde nakonec vztáhnout i na něj.
Co nedávat: Stejná písnička jako u táty. Na nedostatky v osobní hygieně se nepoukazuje.
Co dát ségře?
Holky chtěj pařit, to je známá věc. Ale většinou trochu jinak, než bráchové. Diskotéky z mobilního telefonu nebyly in ani v devadesátkách, kdy byl za machra každej, kdo přines do školy véčko od Nokie, dneska je v kurzu pořádná výbava. Bezdrátový reproduktor ergonomického tvaru, který se vejde do každé kabelky, je sázka na jistotu. Michal David v prostorovém zvuku, to je parková romantika jedna báseň. V případě, že má ségra náhodou tvůrčí sklony a „tak trochu fotí“ ať už svoje nalakovaný nehty anebo do prázdná vedoucí koleje, na novej Nikon zůstane tutově jenom nevěřícně zírat. Pulitzer se nedává za fotky z telefonu.
Co nedávat: Kosmetiku, šminky a parfémy, které normálně stojí X litrů, ale právě na vás se při pochůzce v obchoďáku usmála neuvěřitelná štěstěna, takže za dvě kila můžete nakoupit trochu kapalného smradu nejlépe pro celou rodinu. Alespoň tak to nějak ta slečna u stánku se spoustou balíčků a krabiček povídala. Tudy cesta nevede.
... spolehlivě ale vede k nám! Na eshop DATARTu. Pár, vlastně celkem dost, tipů na dárky mimochodem najdete taky tady:) Tak směle do toho!