Recenze DJI Phantom 3 Pro: opravdu dobrý dron

Každý, koho drony zaujaly, pravděpodobně strávil hodiny na internetu, během kterých vybíral to pravé ořechové. Během nich viděl neuvěřitelnou akrobacii, působivé záběry z ptačí perspektivy a spoustu větších či menších havárií. Nakonec ale stejně stojíte na louce s ovladačem v ruce a dronem na zemi a v duchu se ptáte, jak tenhle let skončí…

Už totiž předletová příprava DJI Phantom 3 chvilku zabere. Pokud totiž chcete dron používat, potřebujete k němu nějakou základní výbavu: ovladač, vrtulky, akumulátory, nabíječku a samotnou kvadrokoptéru o hmotnosti 1280 g. Věřte nebo ne, celá sestava zabere veškeré místo v batohu. Koupě toho originálního je prakticky nutností, jinak byste všechno na zádech neodnesli – není to těžké, ale objemné ano.

První start je adrenalin

Způsob zapojení je na první pokus komplikovaný, už napodruhé ale budete vědět, co a jak. Třeba vrtulky mají čepičky dvou barev podle křídla, na které se upevňují, a nesprávně ani namontovat nejdou. Pak už stačí dron s kamerou zapnout dvěma krátkými a jedním dlouhým stiskem. Chvilku se tváří, že se nic neděje, ale pak povzbudivě zatrylkuje. Stejný proces provedete na ovladači.

Vrtulky jdou namontovat jediným směrem, motor je naopak utahuje. Tlačítkem na akumulátoru ověříte zbývající energii i zapnete dron.

V tu chvíli dojde na váš smartphone nebo tablet. Skutečné nadšence možná vrtulník zláká ke koupi brýlí na virtuální realitu, my si vystačili s 8" tabletem. Pokud máte jen telefon, komfort ovládání se trošku zhorší – přeci jen je potřeba na pohled z letící kamery dobře vidět a ještě sem tam vzhlédnout na nebe. Větší obrazovka tento přeskok usnadňuje. Tablet se do ovladače zapojuje přes USB. Může to sice vypadat staromódně, ale to je tak jediná výhrada. Kabelové propojení totiž funguje bezchybně a nepotřebujete ani žádné párování.

Při prvním startu si DJI řekne o kalibraci gyroskopu. Tu provedete několika otočkami v různých osách, po dostatečném počtu opakování vám už aplikace řekne, že je vše připraveno k odletu. Pro nováčky je podpora softwaru užitečná. Nejen, že radí, co a v jakém pořadí spustit, ale její výchozí nastavení je uzpůsobeno tak, abyste i při prvním letu zažili radost, ale zároveň aby se minimalizovalo riziko pádu nebo nekontrolovatelného letu.

Při prvním spojení UAV s ovládací stanicí si proto zkontrolujete dvě věci: že si dron našel GPS pozici místa startu a že návratová výška přesahuje okolní překážky. Pokud jsou obě podmínky splněny, máte vždy k dispozici záchrannou brzdu v podobě tlačítka „H“. To pak stačí zmáčknout, Phantom vyletí do předem nastavené výšky a přistane zpátky na startu. Tohle by kvadrokoptéra bez GPS nedokázala.

Povinná výbava pilota: Dron, náhradní baterka a vrtule, ovládací konzole, tablet a batoh Pelican s kapsičkami na míru, do kterého se to všechno vejde.

DJI Phantom není stíhačka, ale…

Lokalizace má však i jiné způsoby využití. DJI Phantom 3 vás třeba může následovat. Určíte, v jaké výšce se má pohybovat, kam se koukat a on za vámi bude chodit jako pejsek. Jen dvacet metrů vysoko. Pravda, není to plně automatický Follow Me mód, dron reaguje jen na polohu ovladače. Nemůžete proto třeba sednout na kolo a spoléhat na navigační schopnosti letounu nad vámi.

Proto si nakonec našel využití spíš režim Point of Interest. V něm se Phantom zaměří na jedno místo a krouží kolem něj. Vy jen určujete výšku, poloměr, směr a rychlost otáček. Ano, přesně takhle vznikají ty lákavé úvodní záběry, kdy dron obletí lyžaře ve skoku. Pokročilí piloti asi dokážou manévr doplnit i nějakým tím průletem či efektním odvalením do strany, my začátečníci jsme rádi, že se zorientujeme i v základních pokynech.

Třetí režim automatizace letu tkví v přímém nastavení souřadnic. Na mapě naklikáte, kterými místy a jak má DJI proletět a můžete se plně soustředit na ovládání kamery.

Ve všech případech musíte ale odsouhlasit, že jste zodpovědní za dron a jeho let. Že jste si nevšimli toho vysokého stromu v cestě? Vaše chyba, tak to zkrátka je. Protože dron na dálkové ovládání Phantom 3 Pro už není hračka, jako spíš hodně vymakaná kamera. Na akrobacii se příliš nehodí, obratnost totiž vyměnil za stabilní obraz. Maximální udávaná rychlost je sice 16 m/s, ale málokde ji využijete. Zajímavější je porovnání stoupavosti: Při klesání je totiž dron pomalejší (3 m/s) než při stoupání (5 m/s).

Náklon kamery lze upravovat nezávisle na poloze Phantoma, takže si můžete vyrábět i vlastní letecké mapy.

Základní škola pilotáže

I tak je ale největší požitek létat s ručním ovládáním s dopomocí automatiky. Je totiž obrovský rozdíl, jestli musíte dron na místě „zavěsit“ precizním vyvážením jednotlivých rotorů, nebo řeknete GPS, ať se stará sama. Díky navigaci není problém obletět vytyčenou trasu i na první pokus.

Je to jednoduché: Levou páčkou určujete směr vpřed a vzad, zatažením do strany se DJI začne otáčet. Pravá páčka slouží ke korekcím výšky, tahem do strany pak můžete letět do boku. Nic vám ale nebrání pohyby různě skládat. Chce to ale cvik. Což je super, protože právě touha vylepšovat své pilotní výkony je největší motivací kromě natáčení.

Sami časem zjistíte, který způsob ovládání bude vyhovovat nejvíc. Z mé zkušenosti piloti většinou preferovali pohled z kamery a ovládání odvíjející se od něj. V tu chvíli se skutečně cítíte, jako byste byli ve vzduchu sami, a jedině tak si můžete dovolit opustit zónu, ve které vidíte Phantoma i ze země. Pokud budete preferovat oční kontakt, zvolte raději tzv. Home Lock, ve kterém bude ovládání záviset na vašem úhlu pohledu. Směr zpátky tak vždycky bude znamenat návrat k operátorovi. Třetí režim, Course Lock, je pak takovým hybridem – v něm si vytyčíte hlavní trasu a dronem manévrujete relativně k ní. Své využití to má především při natáčení velkých scenérií.

Startujeme! Raději ale v automatickém režimu, kdy se o polohu stará GPS a Vision Positioning System. Absolventi Top Gunu ale určitě zkusí létat na manuál...

Udávaný dosah záleží na mnoha proměnných. Jistě vás napadne okolní zástavba či porost, přímá viditelnost, svou roli však hraje i neviditelné elektronické rušení. Můžete se proto dostat pět kilometrů od pilota, ve městě se vám však může stát, že se signál začne ztrácet už po půl kilometru.

Dosti ale teorie. Jak se DJI Phantom 3 Professional ve vzduchu cítí? Jako ryba ve vodě. Na startu si najde GPS satelity a oznámí, že je připraven. Kliknete na tlačítko a čekáte. Dron párkrát protočí vrtulky, málo, trošku víc a najednou se vyhoupne do vzduchu. Zůstane však viset kousek nad zemí, abyste se stihli vzpamatovat. V tu chvíli nad ním přebíráte kontrolu. Ve výšce těla byste se asi daleko nedostali, začnete proto stoupat. Chvíli koukáte na blikající diody ze spodní strany, které pomáhají s určením čela a zad UAV (Unmanned Aerial Vehicle, což v překladu zní hodně formálně: Létající vozidlo bez lidské posádky - i tak se někdy dronům říká), až vás začne bolet za krkem, sklopíte zrak na displej.

Nakonec se možná přistihnete, že většinu času ani po kvadrokoptéře nekoukáte, protože na tabletu vidíte vše, co potřebujete. Na displeji máte okamžité informace o výšce nad zemí, vzdálenosti od operátora a zrychlení v horizontálním a vertikálním směru. Dokud tedy zůstanete v dosahu vysílače, můžete hravě dron kontrolovat i bez výhledu ze země. Omezení je jen minimální – vidíte přímo z kamery, tedy prakticky nejnižšího bodu a vzhledem k tomu, že právě za ní poletí Phantom při dopředném letu, dokážete předpokládat i budoucí pohyb. Prakticky jediné, co stačí sledovat pro bezpečnost letu, je výška. Jinak máte vyhráno. Pokud se totiž budete mít aspoň kousek místa k dispozici, i v případě paniky stačí pustit prsty z ovladače a DJI zastaví ve vzduchu.

I první nácvik tak lze absolvovat bez ztráty kytičky, stačí jen zkoušet: Co dělá tahle páčka? A tahle? Po pár minutách se pohyb zautomatizuje a začnete pohyby kombinovat. Díky tomu dokážete zatáčet při bočním průletu, klesat na přistání místo amatérského náletu nad heliport a bržděným pádem zaparkovat.

Machři a zkušení si třeba dovolí i vypnout stabilizační funkce a vrhnou se na opravdovou akrobacii. Myslím ale, že DJI Phantom 3 se lépe cítí v pozici kameramana. Přeci jen konstrukce je robustní, určená spíš k plynulým změnám směru než loopingům a vývrtkám.

Ovládání je citlivé, ale čitelné. Netrvá proto dlouho a troufnete si i na těsnější průlety. Bezpečnost je ale vždy na prvním místě.

Kamera opřená o vzduch

Jak se tedy s Phantomem natáčí? Snadno. Kolečkem na ovladači určujete sklon kamery vzhledem k horizontu, na dotykovém displeji tabletu pak volíte mezi fotoaparátem a kamerou se světelností f/2.8. Kam se nasbíraný materiál ukládá? Na paměťovou kartu microSD, která se zasunuje do stabilizačního gimbalu. Spousta lidí se ptá, proč má Phantom 3 kameru integrovanou a neumožňuje instalaci třeba modelů GoPro. Odpověď je prostá: Integrovaná kamera je lehčí, proto se lépe vyvažuje a umožňuje dronu zůstat déle ve vzduchu. Nebojte se, její kvality ve spojení s tříosou stabilizací překvapí.

Jakmile totiž vložíte kartu do čtečky a pustíte si video na klasickém monitoru, ohromí vás nová perspektiva. Chcete pak své první lety ukazovat kamarádům, rodině, známým v práci, neznámým z práce… Nadšení se těžko popisuje. Po něm přijde fáze zkoumání kvality obrazu. 4K rozlišení při 30 FPS, které testovaný DJI zvládá, vypadá nádherně už ze své podstaty, při pohledech z dálky si i malé objekty zachovávají detaily.

S expozicí si občas DJI nevěděl rady, naštěstí má několik způsobů řešení. Stejně tak i pro přistání. Raději zvolte výšku větší, než menší, ani 30 m vysoké stromy nejsou výjimkou.

Phantom 3 Pro se ale chybám nevyhnul. Tou nejbolestivější je expozice obrazu. Občas stačí zdrženlivější reakce automatiky, občas je potřeba ISO doladit ručně, jindy je nejlepším řešením exponování podle středu záběru. Právě proto je natáčení s dronem dřina, musíte se učit úplně nové postupy.

Druhou bolístkou je občasné zavazení vrtulí ve výhledu o úhlu 94°, kdy kamera sice letí vodorovně, ale dron je v náklonu. Ochudíte se o čisté záběry maximální rychlosti dopředného letu. Ale opět můžu říct, že Phantom 3 není závodník a nijak výrazně to nevadí.

Do negativ by se dala počítat i slabší kvalita 12Mpx fotografií, ale když zohledním, jak těžké je na milimetr přesně ukotvit ve větru dron ve vzduchu, můžu nad tím mávnout rukou. Podpora formátu RAW tak zůstane z velké části nevyužitelná. Ostatně, focení z dronu je i z pohledu ovládání nepříjemná záležitost. Během natáčení totiž máte přehled o letu, během focení vidíte jen statický obraz, což bezpečnosti příliš nepomáhá.

Tříosá stabilizace zajišťuje, že obraz bude vodorovný, i když bude samotný dron v náklonu.

Přistát, nabít, opakovat

Po přibližně patnácti minutách letu tablet varuje, že dochází energie ze zásoby 4 480 mAh. Není třeba panikařit, v akumulátoru stále zbývá 30 % energie, ale je čas myslet na návrat na základnu. Můžete vše vyřešit povelem k návratu domů, nebo se postarat o přistání ručně – to je ta zábavnější možnost. A tak si letíte, hlídáte výšku a třeba si můžete otočit kameru přímo pod sebe, abyste viděli, kam lyžiny dosednou. Poté stačí už jen citlivě ubírat „plyn“ a plynule přistát. I ve větru je to možné, DJI Phantom 3 se i s poryvy pere statečně.

Co dál? Vybalit z batohu druhý akumulátor a celé si to zopakovat! Protože létání vás nadchne. Nejdřív prvními nesmělými krůčky, pak komplexnější navigací a nakonec využitím špičkového videa.

Klady (+):	Zápory (-):
+ Snadné a přesné ovládání i pro začátečníky	- Cena
+ Stabilizace a kvalita 4K videa	- Pomalejší změna expozice
+ Několik letových režimů
+ Komunita okolo DJI a dostupnost příslušenství

Už jste zkoušeli, jak se létá s dronem?