Recenze Huawei P9: skutečná osobnost

P9 provází aura unikátního dvouobjektivového fotoaparátu. Nebojte se, dostane se na něj, nejprve však dovolte říci o novince od Huawei pár základních faktů.

Jedná se o vlajkovou loď výrobce, nejvybavenější zařízení minimálně pro rok 2016. Přesto si v některých ohledech značka zachovává své unikátní vlastnosti, jejichž balíček by klidně mohl mít nálepku „Do praktického života“ místo soutěživého „ve všem nejlepší“. Cílem snažení bylo vyrobit dobrý celek a ne jen soupis špičkových technických specifikací.

Hliník atraktivních tvarů

První dojem je důležitý, proto i chytré telefony usilují o co nejlákavější design. Poslední dobou ho reprezentují hlavně kvalitní materiály na povrchu a minimální tloušťka, zatímco ergonomie občas musí vyrazit na nechtěnou dovolenou. Z tohoto pohledu je Huawei P9 trošku klasik, trošku samorost.

Tradiční je zejména velikost celého zařízení. Displej měří po úhlopříčce 5,2", což v kombinaci s velmi tenkými rámečky zajišťuje kompaktní velikost. Aby ne, Full HD displej zabírá 72,9 % čelní plochy! Dokonce i Nexus 5, se kterým jsem P9 srovnával, v tomto ohledu zaostává a to konkurenci válcoval hodně dlouho.

Možná jste se pozastavili nad uvedeným rozlišením. Není 1080×1920 pixelů málo? Ne. Právě odmítnutí QHD dělá z P9 sympatického rebela, co se neškrábe na vrchní příčky hitparády o nejjemnější displeje – delší výdrž je mu zkrátka přednější. Na optimalizaci spotřeby energie je zaměřený celý balíček funkcí. Triky jako vypnutí vibrací nebo zkrácení lhůty svícení displeje byste v jiných telefonech museli vyzobávat z různých menu, u Huawei P9 je vše na jednom místě.

Dokonce i s několika bonusy. Zatím jsem si u žádného jiného telefonu nevšimnul, že by dokázal simulovat nižší rozlišení displeje, aby ulevil procesoru. Ale na počítačích to funguje, proč by nemohlo na mobilu? Ve výsledku tak jste s P9 schopni přežít i dva dny bez nabíjení, je vidět, že „nižší“ rozlišení bylo dobrým tahem.

Pakliže však potřebujete doplnit telefonu síly, připravte si kabel typu USB-C. Jeden už v balení najdete, standardní příslušenství pro micro USB však budete muset vyměnit. Lítosti se však brzy zbavíte. Nový konektor umožňuje za prvé velmi rychlé nabíjení, kdy se při zapnutém displeji baterie plnila i při nabíjení z USB notebooku se slabým proudem, za druhé je oboustranný a tma nezabrání tomu, abyste ho trefili na první pokus – stejně jako u sluchátek, která mají svou zdířku rovněž na spodní straně telefonu.

Kromě displeje je čelní plocha pustá. Nebo střídmá, nepotrpíte-li si na extravaganci. Pod IPS obrazovkou najdete jen logo výrobce, navigační klávesy se přesunuly na displej. Mrzí mě, že Huawei nedovolí uživatelům si základní klávesy upravit, uvítal bych možnost přiřazení různých akcí dlouhému stisku. Nad displejem už najdete jen sekundární kameru, senzor okolního podsvícení a kovovou mřížku sluchátka, ve které se jak bludička choulí notifikační dioda. Na přímém světle si jejího blikání nevšimnete, ale stačí položit telefon ve stínu a upozornění nepřehlédnete.

Obsah balení je základní: sluchátka, nabíječka, sponka na šuplík na karty a kabel USB-C. Konečně ho zvládnete trefit i v noci na první pokus.

Jak z učebnice ergonomie

Pro ergonomii jsou důležitá i hardwarová tlačítka změny hlasitosti a zapnutí. Jsou umístěna po pravé straně, přičemž zapínání je jemně vroubkované, abyste ho rozeznali hmatem. Nechtěný stisk naštěstí nehrozí. Tato tlačítka často nepoužíváme, ale jejich význam nelze zpochybnit – zvlášť proto, že Huawei P9 nepodporuje odemčení dvojím ťuknutím na displej. Paradoxně však tato funkce nechybí, jelikož ji nahrazuje čtečka otisků prstů. Odemčení jejím prostřednictvím je okamžité, snímač je dostatečně citlivý, aby si všimnul dotyku byť jen okrajem prstu, a hbitě vám představí domácí obrazovku.

Jeho využití je však širší. Posouváním bříška prstu se můžete posouvat po obrázcích v galerii, přijmout hovor, zastavit budík nebo šoupnutím směrem dolů zobrazit obsah notifikační lišty. Velmi efektivně se tak dostanete i do míst displeje, kam kratší prsty dosáhnou jen stěží.

Pokud byste však přeci jen potřebovali obsluhovat telefon jednou rukou, nechybí patřičný režim. Stačí posunout palcem po navigační liště: doprava pro praváky, doleva pro leváky. Pak už jen sledujete, jak se obraz smrští k vybranému spodnímu rohu.

Moc se mi líbil pocit, jaký Huawei P9 v dlani vzbuzuje. Je elegantně tenký, že dokonce i tabulková hmotnost 144 g vypadá přehnaně. Kovové boky lehce chladí do dlaně, jejich povrchová úprava však zabraňuje vyklouznutí. Stejný materiál byl použit i na zadní kryt. Pokud ho budete denně leštit, v hodnocení stylu sklidí tento mobil samou chválu. Jakmile však sáhnete na hliník zpocenýma, nedej bože ušpiněnýma rukama, začne se matná textura povážlivě plnit otisky prstů, což osobám prahnoucím po estetických dojmech příliš imponovat nebude.

Dvojitý fotoaparát, to je hlavní dominanta Huawei P9. Člověk by kvůli němu skoro zapomněl na hybridní slot na SIM kartu a paměťovku.

Procesor Kirin z vlastní dílny

Pod krytem se schovává osmijádrový procesor HiSilicon Kirin 955. Je unikátní pro značku Huawei, jedná se proto o trošku neznámou entitu na poli mobilních procesorů. Qualcomm Snapdragon nebo Mediatek potkáváme denně, dokonce i Exynos od Samsungu je známější. Jak si tedy stojí Kirin v porovnání s konkurencí?

Stačí se podívat na architekturu čipu a je jasné, že za své výkony se Huawei stydět nemusí. Čtveřice jader na taktu 2,5 GHz využívá architekturu ARM Cortex-A72 zaměřenou na vysoký výkon, druhá, úsporná čtveřice pak Cortex-A53 na 1,8 GHz. Doplňuje je grafická jednotka Mali-T880 MP4 se čtyřmi jádry.

V testech výkonnosti se bohužel Kirin řadí za konkurenci v podobě nejvýkonnějších procesorů Snapdragon a Exynos. Tento nezpochybnitelný fakt je bohužel kritickým faktorem, který odsouvá Huawei na druhou kolej v závodu o pomyslné globální prvenství mezi smartphony – zatímco HTC, Samsung, Sony i LG budou bojovat na jedné linii, Huawei s vlastním procesorovým řešením bude zaostávat, zvláště v oblasti grafiky. Asi jako formule GP2 za formulí 1, tedy pořád o mnoho napřed oproti běžným autům.

Pokud ale na mobily koukáte jako na spotřební elektroniku, která má hlavně sloužit, mohou vám být bechmarky ukradené. V reálném životě se totiž jejich výsledky mění na čísla bez významu. Na P9 jsem hrál poměrně náročné hry, jako je Batman Arkham Origins, vyzkoušel jsem i hříčku Fruit Ninja, na které se občas nečekaně zapotí i nejvýkonnější čipy. Pravdou je, že současný hardware má vůči softwaru náskok, a pokud Kirinu patří až třetí místo, tak leda na papíře – ve skutečnosti si na jeho výkon stěžovat nejde.

Zákazníky operátora Vodafone však nepotěší podporované LTE frekvence. Dual SIM varianta, kterou jsem testoval, podporuje band 1, 3, 4, 7 a 20, 900MHz pásmo (band 8) tedy chybí.

Android 6 + EMUI: kombinace přizpůsobitelná i srozumitelná

Celé prostředí Androidu 6 Marshmallow překrytované nástavbou EMUI 4.1 totiž šlape jak na drátkách. Návrat na domovskou obrazovku je okamžitý, načtených webových stránek se do 3 GB operační paměti také vejde hodně, na gesta reaguje telefon bez zpoždění, čemuž vydatně pomáhá i zakřivení sklíčka displeje na bocích, aby palec nenarážel na rámeček.

Jako každé rozšíření čistého Androidu i EMUI má spoustu drobností, které v základních telefonech nenajdete. Spousta uživatelů slyší na grafická témata – někdo preferuje ladit prostředí do modré, jiný zvolí decentní černou, jiný koťátka a ostatní třeba komiksové hrdiny. Všechno jde.

Chybět nesmí ani monitoring fyzické aktivity. Pořád proto na vás pomrkává ikonka fitness trackeru s počtem ušlých kroků, spálených kalorií a ušlé vzdálenosti. Na grafu vidíte, jak jste si pohyb rozložili i kterak si stojíte v dlouhodobějších plánech. Užitečný je i přepočet vynaložené energie na jídla. Že nevíte, kolik je 120 kcal? Huawei vám poví, že 0,3 smažených kuřecích paliček.

Pokud však nechcete P9 jen používat, ale chcete mu i rozumět, stojí za pozornost Správce telefonu. Název této aplikace neklame, jedná se o centrum, ve kterém najdete odpovědi na nejčastější otázky pokročilého uživatele. Právě tady je možné aktivovat úsporný režim, filtr nevyžádaných SMS zpráv a hovorů či zjistit, kolik dat jste už odčerpali ze svého limitu. Užitečnou součástí správce je i zámek aplikací, kterým můžete zabránit nepovolenému použití třeba klienta pro přístup k mobilnímu bankovnictví. Snad jen položka Optimalizace systému může způsobit víc starostí než užitku, protože zasahuje do vnitřního managementu operační paměti, jejíž čištění je většinou kontraproduktivní.

Dostojí duální fotoaparát Leica své reputaci?

Hlavním lákadlem P9 je fotoaparát se dvěma objektivy. Přestože výrobce tuto funkci prezentuje jako unikátní novinku, skeptici vědí, že Huawei spíš objevil Ameriku. Duální foťák totiž používalo už kdysi HTC Evo 3D v roce 2011. Přesto se jedná o významný krok vpřed, Huawei totiž dvojici kamer využívá inovativně: zatímco jeden snímač se zaměřuje na podání barev, druhý se soustředí na jas.

Běžný snímač digitálního fotoaparátu funguje stejně. Změří dopadajícímu světlu barvu a intenzitu a oba parametry spojí. Jenže data v jeho případě pochází ze dvou senzorů, což znamená v součtu větší plochu snímače a tedy větší měřený vzorek. A hlavně větší čistotu světla. Barevný a monochromatický snímač se v klasickém fotoaparátu překrývá, v případě duálního objektivu Leica je proud fotonů nezkreslený.

Inženýři se však soustředili i na ostatní aspekty fotoaparátu, jako je zaostřování. Huawei P9 kombinuje tři metody fokusu: laserem, s hloubkou ostrosti a kontrastem.

Vy však nejvíce čekáte na výsledky 12Mpx (respektive 9Mpx v poměru stran 16 : 9) obrázků. Nebudu vás už tedy déle napínat, P9 jako fotomobil obstál na výbornou.

Začíná už u aplikace fotoaparátu. Její spuštění je bleskové, do vteřiny se spustí a hned můžete fotit. Ještě rychlejší metodou je dvojitý stisk volume dolů, které pořídí okamžitý snímek. Jeho kvalita je ovšem nižší, telefon se soustředí spíše na rychlost a absence náhledu taky nepomáhá.

Ve standardním režimu už Huawei naplno projevuje své kvality. Aplikace je poměrně složitá na ovládání. Není to však dáno její chaotičností, jako spíš množstvím nastavení. Už jen nabídka fotografických režimů je pestrá. Najdete v ní klasický snímek, HDR, panorama, časosběrný režim, monochromatický režim, noční záběry, zpomalené video a „retušovací“ režimy na focení selfie, které vyhladí pleť. A každý režim má svá další nastavení.

Specialitkou značky je pak malování světlem. Funguje primárně po upevnění telefonu ve stabilní poloze, ale srandu si s ním užijete i při držení v ruce. Typické novoroční máchání prskavkou ve vzduchu Huawei zvládne, ale na přílišnou intenzitu světla už je citlivý. Ve dne stopy světel aut do čar nespojí, dioda druhého telefonu zářící z metru na P9 také pěkné výsledky nepodala. Jakmile jsem ji ale omezil prstem, hned se Huawei chytil.

V klasičtějších „žánrech“ fotografie je telefon jistější, podává konzistentní výsledky. Pokud berete za vzor Samsung Galaxy S7, bude P9 za toho umírněnějšího. S7 si fotografie ráda „přibarvuje“ ke kráse, obrázky z její produkce jsou subjektivně hezčí, než realita. Huawei P9 je z této dvojce tím, kdo si nenasazuje růžové brýle – když je venku ošklivě, poznáte to i ze snímku. Hladina šumu je nízká, vykreslení precizní a zvláště u pseudo-makro snímků je zřetelné, jak je Leica detailní.

Otestovat jsem samozřejmě musel i avizované hrátky s hloubkou ostrosti. Výsledný efekt se liší od svého ekvivalentu na zrcadlovce, použití je však o to přirozenější. Stačí předpokládat, že střed záběru bude ostrý a ke krajům se začne rozostřovat. V některých situacích taková realizace poslouží, jindy jsou výsledky ne zcela přesvědčivé - hlavně ve chvíli, kdy se snímek rozčlení do jakýchsi pruhů.

Nenechte si tím však zkazit dojem, P9 má výborný fotoaparát s funkcemi, které u konkurence nenajdete. Huawei jen dělá věci po svém. Naštěstí.

P9 před náročnou porotou obstála

Huawei v mých očích rozhodně obstál. Ostatně, nenechal nic náhodě. Spojil totiž vhodně zvolené tvary s kvalitním zpracováním, operační systém není ani příliš složitý, ani ochuzený o důležité funkce, výkon je více než postačující a cenou konkurenci telefon uniknul o pět koňských délek. Jen kombinace použitého procesoru lepí na P9 dojmy „lidového hrdiny“. Představte si pohádkového prosťáčka, co praktickými znalostmi z vesnice porazí všechny soupeřící kralevice – přesně to je Huawei P9.

Jediná daň, kterou budete muset uhradit, je jakýsi „efekt čtvrtého místa“. Tedy nutnost vysvětlování, že jste prakticky stejně dobří, jako první tři, jen medaili jste nedostali.

Klady (+):	Zápory (-):
+ Výborný fotoaparát	- Absence LTE na 900 MHz
+ Skvělý design a zpracování	- Chybí NFC
+ Cena
+ Rychlost prostředí
+ Rychlé nabíjení

 

Jak se vám Huawei P9 líbí?