Recenze Philips 55PUS6561/12: Budoucnost je chytrá

Představte si, že s příchodem DVB-T2 začínáte hledat novou televizi. Zatím jste měli „obyčejnou“ televizi a zjistili jste, že současný trh válcují televize chytré. Nevíte, kam dřív skočit: na výběr máte operační systémy Tizen, webOS a Android. Právě poslední jmenovaný může být žhavým kandidátem - stejný systém má většina z nás v telefonu, takže se dá předpokládat podobné ovládání.

Pak ale znejistíte. Vždyť televize nemá dotykový displej, jen dálkový ovladač! Jak budete ovládat aplikace? Hned na úvod musím konstatovat, že to jde. Leč začněme popořadě, prvním spuštěním.

Jednoduché, leč slušivé tvary

Televize je jako batoh. Zajímá nás, co se do ní vejde, ale zbytek má být co nejmenší. Pro Philips to platí rovněž: 55" displej doplňují jen uzounké, stříbrné rámečky. Jediným vyčnívajícím detailem tak je volitelně podsvícené logo výrobce uprostřed spodní hrany.

Celá televize stojí na dvou kovových dvojnožkách, vsazených do připravených otvorů, ve kterých jsou upevněny dvěma šrouby. I to však stačí, aby v obýváku stála televize stabilně.

V duchu čistoty se tak konektory musely skrýt na zadní stranu. Samostatnou prohlubeň má vstup pro napájení ze sítě, ve druhé se pak vedle sebe krčí konektory RJ45 pro síťový kabel, další dva na anténu a satelit a dvě HDMI. Je k nim poměrně špatný přístup, ale nijak vážně to nevadí - nejpoužívanější porty jsou umístěné z boku. Tam najdete další dvě HDMI, dvě USB a CI slot na kartu.

Ptáte se po portech jako je SCART, komponentní vstup, optický výstup audia nebo sluchátkový jack? Nebojte, nic zásadního nechybí, jen jsou tato rozhraní umístěna tak, že kabel od nich povede kolmo k ploše televize a může malinko překážet.

Ambilight umí rozsvítit pokoj, v temných scénách se decentně ztlumí, na hudbu dokáže blikat jak diskokoule. Rámečku si skoro ani nevšimnete.

Bez internetu ani ránu

Chytré televize umí spoustu věcí. Samozřejmě mezi ně patří i přehrávání klasického digitálního vysílání. Jedná se však jen o jednu položku v menu. Je to jako dřív, kdy jste rozhodovali mezi vysíláním, videokazetou nebo DVD, jen místo VHS a dalších dnes přepínáte mezi YouTube, Netflixem či DLNA.

V praxi to znamená, že pokud vás nebude bavit nabídka ČT, Novy a dalších stanic, přepnete na to, co se vysílá on-line. Každá aplikace tak znamená další stanici do seznamu a koukáte skutečně jen na to, co vás zajímá. V prvních dnech je to skoro matoucí. Zatímco běžnými kanály listujete a jste během chvíle schopní projít celou nabídku, u internetového obsahu máte větší svobodu, ale kvůli výběru už nejste odsouzeni k pouhé konzumaci.

Základní menu Android TV. Svou podstatou je to klasický launcher, můžete ho proto vyměnit i za prostředí podobnější telefonům.

Ode mě chytrá televize vyžadovala jediné: změnit uvažování. Je to jako mít doma velký displej se slušným ozvučením a uvažovat, na co všechno by se dal použít. Máte rádi hudbu? Pusťte si mix oblíbených skladeb ze Spotify. Jste fanouškem některého seriálu? Pusťte si ho celý na Cinemaxu a nenechte se rušit reklamami.

S konektivitou se však nemusíte omezovat jen na zdroje zvenčí. Pokud máte film na flashdisku, můžete si ho přehrát, aniž byste zapínali počítač a propojovali ho s televizí kabelem. Nebo máte video z dovolené v počítači a chcete ho pustit na televizi. I to jde hladce, stačí ho nasdílet a v televizi spustit přehrávání přes DLNA, aniž byste museli cokoli kopírovat.

Vidíte? Normální Android. Dokonce i souborový manažer si můžete stáhnout z Google Play.

Snadné, až to bolí

Pokaždé, když se někde píše, že instalace zabere jen pár kliknutí, zbystřím. Většinou je v tom někde háček. Bohužel se to nevyhnulo ani recenzované televizi Philips, potažmo celé platformě Android. Přeci jen je ještě znát, že je celá platforma v plenkách a chybí standardizace, která tolik pomohla telefonní verzi tohoto systému.

Především ovládání je závislé na neustálém listování. Ať chcete cokoli změnit, musíte otevřít správné menu, v něm kýženou položku a upravit jí hodnotu. To, co na mobilu řešíte jedním cvrnknutím do rolovacího menu, na televizi musíte opakovaně posouvat dolů, dolů, dolů a setrvačností se často překliknete. Zvyknete si, ale na pohodlí dotykového displeje to nestačí.

Časem si zvyknete pracovat v několika režimech:

• Režim klasické TV: tady není, co řešit. Dálkovým ovladačem listujete kanály, prohlížíte televizní program a víc nepotřebujete.
• Kvalitní aplikace: pro Android TV neexistuje tolik aplikací, jako pro telefony. Přesto se mezi nimi dají najít programy, které počítají s ovládáním dálkovým ovládáním a neobsahují komplikovaná menu, kontextové nabídky a obejdou se bez gest.
  V nich navigujete pohybem do čtyř stran, potvrzením a návratem o krok zpět. Divili byste se, že většinou těchto čest kláves úplně stačí - a když ne, na dodávaném ovladači je kompletní QWERTZ klávesnice. Škoda jen, že není podsvícená.
• Ovládání mobilem: můj oblíbený způsob ovládání. V mnoha aplikacích najdete ikonku s obdélníkem s čtvrtkruhy v rohu. Kliknutím na ni řeknete, že chcete obsah přesunout na televizi. V některých případech se televize napojí na zdrojový kanál a přehrává nezávisle na telefonu, pokud by to nešlo, posílají se data skrz telefon a vypnutím jeho displeje se přehrávání přeruší.

Takto vypadá přepínání kanálů médií. Snímání screenshotů je však trošku komplikovanější, než je u Androidu běžné, takže místo běžícího pořadu je vidět jen černá obrazovka. YouTube má na televize výbornou aplikaci, takhle to má vypadat!

Občas ale ani tyto škatulky nestačí a musíte hledat na první pohled komplikovanější řešení. Chcete příklad? Prima Play má poměrně slušnou zásobu seriálů, ale nedisponuje aplikací pro televizi s Androidem. Existuje ale aplikace Kodi (dříve známá jako XBMC), simulující multimediální centrum, do kterého lze instalovat i zásuvné moduly. S Kodi si Prima Play už rozumí a přehrávání nic jiného nebrání. A dokonce to jde i bez reklam, které jsou ve webové verzi!

Sečteno podtrženo, stačí si najít zdroje, které nezaspaly dobu a s chytrou televizi počítají, nebo spoléhat na mobil/počítač a užívat si kvalitu obrazu na pořádné televizi. V prvních dnech je to však matoucí.

Kodi (dříve XBMC) dokáže nahradit a často i předčit aplikace. Virtuální klávesnice je v systému přítomná, pokud byste ji neměli jinak řešenou na dálkovém ovládání.

A pak že je rozlišení 4K zbytečné...

Vždycky, když se objeví vyšší rozlišení, zazní hlasy: „Full HD bohatě stačí, stejně nepoznám rozdíl.“ Možná to platí pro úhlopříčky do deseti palců, ale na velké ploše uvidíte propastný rozdíl. Nestačí jen pustit film z DVD na UHD displej a říkat, že to není žádné terno. Jasně, že není - když vám v kině pustí film na čtvrtinu plátna, taky jeho velikost neoceníte.

Zkrátka musíte mít jak technologii, tak obsah. Splňte obě podmínky a budete si chrochtat blahem.

Soudím, že v dnešní době nemá valný význam řešit barevné podání či kontrast u televize pro běžné použití, protože si každý obraz nastaví podle sebe. Podstatné proto je, že rozdíly jsou vidět i pouhým okem (pokud byste o Philipsu 55PUS6561/12 uvažovali, zastavte se u nastavení ostrosti. Má významný vliv na upscaling na UHD rozlišení).

Nastavení obrazu umožňují vytvořit 4K omalovánky i realistické barvy. A Ambilightem je adekvátně podbarvit.

Ostatně ani výrobce moc roušku tajemství neodhalí, nepochlubí se obnovovací frekvencí, kontrastem a dokonce ani technologií obrazu. Kvůli širokým pozorovacím úhlům sice můžeme předpokládat panel IPS, ale technický nadšenec mnoho informací černé na bílém nenajde. Nastal tedy čas na empirický test - sledování v sedě na zemi, v leže na gauči a ve stoje z rohu místnosti. Pokud sedíte přímo před obrazovkou, barvy jsou parádní, při vyšších úhlech začne černá lehce blednout. Jediným daným číslem tak je nakonec jas 400 cd/m².

Můžu tedy prezentovat jen dojmy. Na Philipsu jsem byl schopen nastavit přesaturované omalovánky i realistické barvy. Marketing však potřebuje „dobrý obraz“ nějak pojmenovat. V technických specifikacích proto najdete zmínku o technologii Pixel Precise Ultra HD, která dokáže do 4K transformovat i videa v nižším rozlišení, a Micro Dimming Pro, který zase rozdělí plochu obrazovky do 6400 ploch s rozdílnou intenzitou podsvícení pro zvýšení kontrastu. Do třetice se sluší zmínit technologii Natural Motion. Nejedná se ale o nic jiného, než vkládání dopočítaného snímku mezi existující políčka filmu pro ostřejší obraz v dynamických scénách.

K dispozici je několik režimů scény, ale můžete si je upravit i přesně po svém. Chrome na Android TV funguje, ale absence myši jeho užitek citelně snižuje. Nic vám ji ale nebrání přidat a surfovat dle libosti.

Měli byste chtít Ambilight?
Philips 55PUS6561/12 používá technologii Ambilight. To znamená,
že po obvodu obrazovky jsou ze tří stran umístěné diody, které
na zeď za televizí promítají barvy z okraje displeje. Smyslem
Ambilightu je vytvářet iluzi, že je televize mnohem větší, než
ve skutečnosti. Zbytečné, řekli byste si. I já byl stejného názoru,
ale podsvícení jsem nechal zapnuté aspoň pro efekt. Když jsem
ale Ambilight posléze vypnul, musel jsem přiznat, že „tomu něco
chybí“. Přidaná hodnota se těžko popisuje, následující popis proto
berte s rezervou.
Představte si tmavou scénu osvětlenou jen z jednoho místa mimo
záběr - třeba když svítí slunce do interiéru. Normálně si musíte
zdroj světla domyslet, s Ambilightem ho máte promítnutý na zeď.
Efekt Ambilightu by se dal přirovnat i k náladovému osvětlení.
Ohniště na scéně tak prozáří rudě celou zeď, stejně deštný prales
neskončí na rámečku televize, ale kdesi vedle skříně.
Nejsem si jistý, že by byl Ambilight zásadním atributem při výběru,
ale pokud se s ním setkáte, dejte mu šanci. Už jen proto, že šetří
oči, aby netrpěly ostrým přechodem mezi světlým obrazem
a tmavou zdí.

Zvuk: na domácí použití stačí

Při pohledu na tenký panel se musíte ptát, kam se vešly reproduktory. Jejich místo je vespod, zvuk se tedy šíří až odrazem od nábytku. Prostorový efekt je tak minimální a diváci si budou muset vybrat, zda zvolí variantu externích reproduktorů, nebo se spokojí s 20W audiem, které sice stačí na zprávy a večerní seriály, ale mohutnost efektů potřebných pro filmy vyprodukovat nedokážou.

Zhodnocení: trošku obětujete a hodně dostanete

Dát necelých 30 tisíc za televizi není málo. Jistě, není problém najít model za desetinásobek, ale pro běžné smrtelníky je hranice měsíčního platu limitní. Co za ni v podobě Philipsu 55PUS6561/12 dostanete?

Univerzální platformu pro multimédia. Při kombinaci DVB-T2, Androidu a UHD rozlišení věřím, že tahle televize dokáže těšit dlouhé roky. Všimněte si, že jsem třeba v recenzi vůbec nezmiňoval podporované formáty videa - nebyl totiž důvod. U Androidu není problém najít aplikaci, která splní vaše potřeby. Pravda, k počítači má televize pořád ještě dalo, zároveň už je dostatečně přizpůsobitelná, abyste notebook nebo PC zapínali jen na práci a komplikované hry.

V roce 2016 tedy nevidím důvod, proč si kupovat televizi bez operačního systému. Pokud jí věnujete chvíli času a vytvoříte si doma provázanou síť sdílení médií, ukončíte věk, kdy jste byli odkázaní na zaškrtávání oblíbených pořadů v programu.