Recenze Sony Bravia KD-55A1: Hraje to na obě strany

Každá hra má svá pravidla. Pro KD-55A1 je třeba znát alespoň to jedno základní: Nerozhodujte se podle ceny. Nekupujete si totiž produkt, ale vizi. Zní to jako reklamní klišé nejtěžšího kalibru, ale tahle Bravia má několik vlastností, kvůli kterým nad konkurencí vyčnívá jak Eiffelovka nad Paříží. Jinak vypadá, je napěchovaná unikátními technologiemi a OLED panel taky nepotkáte na každém rohu.

Krasavice ležérně opřená

Většina elektroniky je schovaná v opěrné noze.

Běžná televize vypadá jako displej postavený na nožce, stojanu či nějaké jejich alternativě. Sony je ale stojan sám o sobě. Zadní strana je výklopná celá. Je to stabilní? Ano, možná i víc, než klasická konstrukce s podstavcem – váha je totiž rovnoměrně rozdělená mezi panel a opěrnou nohu. Výrobce toho docílil umístěním reproduktoru, konektorů a části elektroniky právě do nohy, čímž si uvolnil místo okolo displeje.

I u 55" úhlopříčky jsou proto rámečky minimální a nebýt malinké diody dole uprostřed, ani byste o nich nevěděli.

Co z této neokoukané konstrukce plyne? Obrazovka není kolmá k zemi, ale odpovídá úhlu, ze kterého koukáte na skříňku v obývací stěně. Druhým důsledkem je horší přístup ke kabelům, jednoduše se dostanete akorát k jednomu USB. Zbytek je schovaný a podtrhuje designovou čistotu. To, co na první pohled vypadá jako ergonomické zlo, však v praxi vůbec nelimituje, když si zvyknete používat bezdrátové alternativy.

Konektory jsou dobře ukryté. Snadný přístup je akorát k bočnímu USB.

Kino je jen levná náhražka

OLED displeje už nějaký ten pátek na trhu jsou. Na mobilech se zabydlely, v televizích je nejčastěji potkáte v blízkosti loga LG. I tento televizor jsme testovali. Sony se ale k možnostem displejů z organických diod postavilo jinak.

Porovnávat televize z jiných cenových tříd sice není fér, ale pokud LG vsadilo na obraz, pak KD-55A1 konkuruje zážitkem. Jinak vypadat, jinak znít, to jsou charakterové rysy tohoto zařízení. Ale abych nezůstal jen na obecné rovině:

Televize používá OLED panel s rozlišením 3840×2160 pixelů v vylepšeními v oblasti kontrastu (HDR), barev (Triluminos, Super Bit Mapping a Live Colour) i pohybu (Motionflow XR), o které se stará procesor X1 Extreme.

Srovnání OLED displeje s IPS panelem na tabletu. Všimněte si rozdílného podání barev, kde má Sony navrch.

V cenové kategorii šesticiferných částek je 4K rozlišení povinným minimem a ani podpora pro HDR obraz nepřekvapí, pro většinu konkurence se však stále jedná o nedostižné parametry. Už jen tyto schopnosti by mohly být rozhodujícím argumentem, proč používat Netflix.

Podobnou tradicí je nastavení nerealistických barev ve výchozím profilu. Zkreslené odstíny sice dokazují, jaký gamut Sony ovládá, ale pro větší požitek z filmů je vhodnější sytost a hlavně kontrast ubrat. Chápu, že HDR OLED displej dokáže zobrazit dokonalou černou a velmi intenzivní bílou, ale používáním výchozích hodnot se škála odstínů šedé smrští snad na polovinu.

Nevykládejte si to však špatně! KD-55A1 hravě zvládá i uvěřitelnější barvy a po prvním zapnutí jen předvádí, co dokáže. Umí zobrazit černou, která nesvítí ani v noci. Umí zobrazit bílou, ze které oči přechází. Kontrast je ale to, co vytváří ten obrovský rozdíl oproti IPS technologii – můžete mít vedle sebe protikladné barvy a stejně linie mezi nimi bude ostrá jako břitva.

Malá ochutnávka, jak funguje Object Recognition a OLED panel obecně...

Reproduktory hrají na schovávanou

Pořizujete-li televizi, očekáváte, že se stane domácím stříbrným plátnem, které doplní kvalitní zvuková aparatura. I v tomto bodě se připomíná nadpis celé recenze: nic vám nebrání si Bravii obestavět reproduktory. Pak se ale připomene druhá strana: vždyť ta televize hraje dobře i samotná!

Vděčí za to své konstrukci. Basový reproduktor je umístěn v horní části stojanu, kde ho překrývá textilní mřížka rozptylující zvuk. Podstatné je, že na opěrné nožce není subwoofer limitován dostupným prostorem, což mu umožňuje použít větší měnič. Už to by mohlo stačit, ale efekt se prohlubuje tóny odráženými ode zdi.

Určitě si všimnete, že na rámečku žádné otvory vyluzující zvuk nejsou. Hledali byste je marně, zvuk vydávají vibrace displeje. Stejný princip použilo už např. Xiaomi u telefonu Miix. Z pohledu elektroniky se stále jedná o zásadní inovaci, příkladů její zralosti však existuje více.

Tajemství bohatého zvuku se skrývá na zadní straně. Běžně je reproduktor zakrytý textilní mřížkou.

Další důkazy získáte, když si přes Bravii pustíte hudbu. Samotná televize ji podporuje i možností vypnout obraz a užívat si jen audia. Zjistíte, že soundbar najednou není tak nepostradatelný a vlastně byste mohli ušetřit i za vícekanálovou soupravu repráků. Rozdíly vycvičené ucho samozřejmě pozná, ale musím zdůraznit, že k hi-fi má KD-55A1 mnohem blíž, než ke zvuku běžné televize nebo počítačových stereoreproduktorů.

Jednoduchá televize s počítačem uvnitř

Když jsem přístroj vybaloval z krabice, padl mi do oka ovladač, který bych popsal jediným slovem: obyčejný. K televizi jako by se dostal omylem z nějaké levnější řady či minulého desetiletí. Má drahá polovička ho však vzala do ruky, jako by se nechumelilo, instinktivně ho začala používat, přepínala programy, upravovala hlasitost, spustila programového průvodce…

Dichotomie se zkrátka zjevila ve své další reinkarnaci. Zatímco já televizi ovládal ve většině případů chytrým telefonem, ona černou krabičkou. Během pár dní jsme zjistili, že se oba způsoby ani trochu nevylučují a myslím, že dojdete k podobnému závěru.

V chytré televizi totiž slouží operační systém Android ve verzi 6.0, tedy Marshmallow. Plynulosti konkurenčních platforem se sice rovnat (zatím) nedokáže a je jedno, jestli je to dáno čtyřjádrovým procesorem Mediatek MT5891 nebo 2 GB RAM, ale pochopitelnost prostředí tento nedostatek bohatě vyvažuje.

Android se na televizi chová stejně, jako v telefonu. Bloudit rozhodně nebudete.

Už prvotní nastavení dokáže televizní Android představit v nejlepším světle. Připojíte kabely do zásuvky, zapojíte CI kartu a šňůru od antény a zbytkem vás provede lokalizovaný průvodce. Místo instalace aplikací a bombardování slovy jako „aktualizace, firmware, update, spárujte, router, lokální síť“ vám doporučí použít hlasového asistenta Google, který funguje okamžitě a nedovolí vám uhnout ze správné cesty.

Přes něj se synchronizuje heslo k Wi-Fi, přihlásíte se ke Google účtu a najednou se z nové televize stává zařízení, na kterém najdete svůj soukromý obsah.

Najednou se k ČT, Nově a dalším přidá Vimeo, Spotify, YouTube, Netflix, Voyo, počasí, HbbTV, hry a nevíte, čeho ochutnat dřív. Mrzí mě, že jsem televizi mohl používat jen týden, mám dojem, jako bych se k nabízeným možnostem jen přiblížil. Android TV sice ještě nedospěl, ale má nakročeno k absolutní hegemonii. Tizen a WebOS se budou muset hodně snažit, aby si vytvořily podobnou provázanost se službami a funkcemi.

Sledovat vysílání můžete i během surfování na internetu.

Sony dokázalo změnit vizi v produkt

„Hraje to na obě strany“ z nadpisu této recenze má spoustu významů. Sony Bravia KD-55A1 hraje na jednu stranu reproduktory v displeji a subwooferem směrem ke zdi. Dvě strany ale můžete chápat i jako spojení televize na večerní přepínání kanálů a špičkového domácího kina v jednom zařízení. I displej má dvě tváře – jednu nabízející ty nejživější barvy, druhou věrně kopírující barvami skutečný svět a o prostředí Android TV lze říct to samé: jednou nastaví interface telky určené leda na fotbal, podruhé nahradí webový prohlížeč i herní konzoli.

Sony Bravia KD-55A1 díky tomu dokáže být taková, jakou potřebujete. Máte na výběr mezi jednoduchým i schopnostmi nabitým zařízením a stačí pár vteřin, abyste se z jednoho módu přepnuli do druhého. Všechno funguje najednou i odděleně zároveň a z obou krajních poloh si můžete vyzobat, co potřebujete pro osobní použití.

Někdo smekne před koncentrací technologií na jeden kilogram váhy, já snímám klobouk před diplomacií, se kterou Sony umí oslovit každého diváka individuálně.