Hry, ve kterých vydržíte hodiny

Klasickým příkladem je série Call of Duty, jejímž hlavním tahákem je hra pro více hráčů. Ale její část pro jednoho se zkracuje, přichází o invenci a stagnuje. Samozřejmě, multiplayer je prima, my se ale rozhodli do tohoto seznamu zařadit hry, které si můžete zapnout klidně ve tři ráno, na nic nečekat a pustit se do hry, aniž byste po dvou dnech spatřili závěrečné titulky.

Zaklínač 3

Zaklínač 3 nesmí v tomto výběru chybět. Proč, když se stále jedná o ohraničený svět, do kterého nové úkoly přibydou jen v podobě DLC? Kvůli prakticky nekonečné plejádě možností, kterými se s Geraltem můžete vydat. Už původní obsah vystačil na desítky hodin jen díky hlavnímu příběhu a s postranními úkoly se dostanete do řádu stovek.

Jen pro ilustraci: každá kapitola této hry v sobě skrývá dilema, které v sobě skrývá hlubší význam. Tradice, nebo pokrok? Odpustit, nebo trestat? Kdo četl legendární ságu Andrzeje Sapkowského, jistě zná specifika Temerie, Redanie, Sodenu a dalších států: nic není, jaké se zdá a hranice mezi zlem a dobrem je v Zaklínači velmi mlhavá.

Krutý svět Geralta z Rivie je naturalisticky atraktivní. Budete se cítit, že jste spadli po hlavě do odpadků a chcete se očistit a zároveň chuť zůstat v bahně je stejně tak lákavá. Zní to paradoxně? Ve hře tento princip funguje brilantně, protože často nevíte, jaké budou mít vaše činy následky.

Dovolíme si malý spoiler: kdesi na začátku hry potkáte kováře uprostřed spáleniště. Klasika. Poprosí vás, abyste vypátrali žháře. Klasika. Po drobných peripetiích viníka odhalíte. Klasika. Rozhodnete se ho udat, nebo ho budete krýt? Jako správní klaďasové si možná řeknete, že zločin byl spáchán a musí následovat trest. Ale je oběšení za čin spáchaný v opilosti adekvátní odvetou? Kolikrát budete rozhodovat mezi dvěma zly se zoufalou modlitbou, abyste vybrali to menší.

Hrou se prolíná spousta dialogů se zajímavými postavami, které udrží s očima na vrch hlavy i ty, co mávnou rukou nad povedeným zpracováním soubojů. Herní charaktery lžou, předstírají, prosí a všeobecně reprezentují snad všechny lidské vlastnosti. Potkáte sklerotika, egocentrika, altruistu a kdo ví, koho ještě a pokaždé se budete těšit, jak bude Geralt s cynismem sobě vlastním odpovídat.

Kdesi pod ztrouchnivělým světem Zaklínače se linou humornější podružné linie, nepokrytě si utahující z herních klišé, reálného světa a při pečlivém průzkumu grafiky odhalíte, že některé postavy mají své předlohy v konkurenční fantasy.

Víte už, kam míříme? Zaklínač 3: Divoký hon je jednou z mála her, která vás dokáže nasát do svého světa, obklopit emocemi příjemnými i negativními a nakonec se přistihnete, že nad svým, potažmo Geraltovým životem, uvažujete i mimo počítač. Tohle se mnoha hrám nepodařilo, pročež si Witcher stoprocentně své místo v této hitparádě zaslouží.

Heroes III HD Might and Magic

Na tuto hru nenechají dopustit generace hráčů. Mějte nás za nostalgiky, kteří nedokázali přijmout další čtyři díly této série, ale Heroes III je legendární klasika kolových fantasy strategií, na které se nezapomíná. Nikdy. Hrdinové moci a magie už přes deset let chápeme jako bernou minci žánru: strana dobra bojuje s rytíři, jednorožci a archanděly, síly zla kontrují s kostlivci, hydrami a minotaury. Pohádkové, že?

Budeme upřímní: Heroes III nepatří na špici závodů kreativity, náplň je klasická: svými hrdiny cestujete po světě, sbíráte poklady, bojujete s příšerami, obsazujete doly a za získané suroviny zvelebujete svá sídla. To samé činí i oponenti, sbírající kouzelné artefakty nebo plnící náhodně generované úkoly. Kde se tedy vzalo to kouzlo?

Možná v perfektní vyváženosti jednotlivých soupeřících stran – pokaždé můžete zvolit jinou a účinnou taktiku. Síly kouzelníků zlomíte bleskovým útokem ze záloh, na silnější nepřátele si pomůžete vyvoláním magických služebníků. Vždycky se najde cesta a když selže boj, můžete nepřátele ekonomicky vyhladovět.

Možná si Heroes III získaly oblibu rozdělením hry do jednotlivých tahů. Nekonají se žádné klikací orgie, kde majitel nejrychlejšího ukazováčku vyhrává. Naopak, máte čas si veškerou aktivitu promyslet, nevyruší vás ani zvonící soused, ani volání maminky k obědu. Prostě se jen zvednete ze židle a až se vrátíte, hra bude stále ve stejném stavu.

Skvělým využitím tahové strategie je tzv. hot-seat multiplayer. To se sejdete s kamarády u jednoho počítače, chroustáte křupky, klevetíte a jeden z vás si organizuje svůj názor. Až skončí, pošle kolo dál a vystřídá se s kamarádem. Nikdo nikam nespěchá a hraní na počítači se mění ve společenskou zábavu (jestli jste si právě vzpomněli na Worms, jste na správné adrese).

ARMA III

Češi jsou svérázní i jako herní vývojáři. Do širšího povědomí se dostali vtipnými adventurami, v celosvětovém měřítku pak prorazili s Mafií nebo Operací Flashpoint. Tehdy se psal rok 2001 a studio Bohemia Interactive všem vytřelo zraky, jak dokázalo spojit akční hru s leteckým simulátorem, strategií a vlastně i závodní hrou. Umně vytvořený kompromis mezi vysokou obtížností a realitou dokonce přeplaval oceán a americká armáda na základě tohoto titulu vyvinula vlastní taktický simulátor.

Posuňme se však o 12 let vpřed. Operace Flashpoint byla nahrazena sérií Armed Assault, jejíž je ARMA 3 nástupcem. Změnila se spousta věcí, ale základní devízy zůstaly. Spojení „otevřený svět“ je v moderních hrách neskutečně populární, bohužel se za ním však často skrývá návod na postup stylem „posbírej 10 artefaktů, aby sis odemknul novou mapu“. ARMA funguje jinak.

Představte si dva ostrovy o rozloze 20 km² a sebe na jednom z nich. Stranou ponechme, že vás krásami Středomoří provede povedená příběhová kampaň, důležitá je volnost, kterou vám ARMA nabízí.

V BS (běžné střílečce) dostanete za úkol dobýt nepřátelskou základnu. Jak to uděláte? V rukách se vám zhmotní flinta a vy budete nepřátele střílet v jedné chodbě tak dlouho, až se vám na obrazovce rozsvítí, že byl úkol splněn. Armed Assault 3 je ale válečný simulátor se vším, co k tomu patří, na pocity nesmrtelného vojáka rovnou zapomeňte. Můžete sice nepřátele napadnout s hurónským křikem, ale pravděpodobně skončíte během pár vteřin bradou vzhůru. Lepší je taktický přístup – plížit se, zaminovat všechny vstupy a všechno poslat do vzduchu jedním stiskem detonátoru. Nebo si „vypůjčíte“ u sousedů obrněný transportér a početní převahu hravě srovnáte schovaní za pancířem. Nebo si vylezete na protější kopec a s klidem válečného veterána jen laserovým značkovačem určíte místo, na které má letecká podpora shodit svůj explozivní náklad – vše bez jediného výstřelu.

Jenže Bohemia Interactive šli ještě dál: nabídli svou hru komunitě k dalším vylepšením. Rázem se tak středomořské ostrovy Altis a Stratis rozšířily třeba o Aljašku, Afghánistán, africkou džungli, vozový park a arzenál dnes pokrývá výzbroj snad všech armád světa a přibyly i maličkosti, které z ARMA 3 dělají spíše věrnou simulaci než hru. Tyto modifikace používat můžete, nebo taky nemusíte – proto je součástí hry i pokročilý editor, ve kterém si můžete vytvářet vlastní mise a kampaně včetně dabingu, animací nebo programovatelných skriptů.

FIFA 16

No jo. Muselo to přijít. FIFA je zkrátka fenomén, který nelze ignorovat. Pro nás odstartoval už vypalovačkou od Blur z roku 98, od té doby však sláva fotbalové série jen roste. Poznáte to podle grafiky, nabídky herních režimů i aktuálních soupisek hráčů. Jak je ale možné, že někdo vydrží skrz obrazovku běhat po zeleném pažitu hodiny?

Hrát Fifu je jako jít na rande. Spustíte hru a spatříte známou animaci loga EA Sports jako připomínku: „Ano, je to ona.“ Od té chvíle už se tah na branku (metaforický i doslovný) nezmenší. Intro musí doplňovat hit, který z hlavy další týden nedostanete a v menu okamžitě hledáte, jak se chopit oblíbeného týmu. Vlastenci okamžitě hledají českou reprezentaci, slávychtiví hráči si naklikají žluté kanárky z Brazílie a vydají se plenit stadiony všech kontinentů.

Zapnete zápas, ozve se hvizd, první výkop, jenomže ouha – finty, které loni fungovaly, u posledního dílu nefungují. Co čert nechtěl, zjišťujete, že i u kopané se musí myslet. Že už se nepodaří s jedním hráčem přesprintovat celý trávník, že levý vingl není automatickou cestou k brance. A začne dřina, alias trénink. Přihrávky, driblování, bránění, standardní situace…

Magie okolo virtuálního fotbalu je principiálně omotaná okolo oltáře mistrovství. Kdo trénuje, porazí i s výběrem Burundi mančaft Argentiny. Hravě pak porazíte kamaráda, který se na přátelské utkání nepřipravil.

V jistém slova smyslu FIFA má skutečně rozměry klasického sportu. Vidíte svá zlepšení, znáte situace, které se ještě musíte naučit a odměnou za námahu je vám pocit slastného vítězství. Chápete? Endorfiny, štěstí! Zábava!

Vybrali jste si? Chyběla vám tu nějaká hra, se kterou trávíte div ne už roky? Podělte se v diskuzi pod článkem!

Hry, ve kterých vydržíte hodiny