Co by měl mít doma každý domácí kutil?

Koupit sadu ručního nářadí, nebo každý kus zvlášť?

Začněme od ručního nářadí. Bez šroubováku už totiž nevyměníte ani baterie v dětské hračce. V základní výbavě potřebujete především ploché a křížové šroubováky různých rozměrů, kladivo, kleště, kombinované kleště (kombinačky), sadu stranových a očkoplochých klíčů, metr, vodováhu, magnetický šroubovák na bity (i sadu kvalitních bitů), pilku na dřevo, pilku na železo.

To však zdaleka není všechno. Sortiment dílny obvykle odráží zaměření svého majitele. Jaké další nářadí jste v uplynulých týdnech potřebovali? V mnoha domácnostech a dílnách objevíte nesourodé, starší i novější nářadí, které se dědí či dokupuje postupně podle potřeby. Lehce se pak může stát, že se v zásuvkách a na pracovním stole hromadí „nepořádek”.

Jednou z možností je pořídit si na úvod kvalitní sadu ručního nářadí. Prvky v kufříku jsou přehledně uspořádané a každý díl sady má své místo i využití. Perfektní řešení pro detailisty, kteří chtějí mít ve svých věcech pořádek! V tomto případě je lepší připlatit si za kvalitu než časem postupně vyhazovat poškozené díly. Najít vyhovující náhradníky do kufříku není zrovna lehký úkol.

Od starších a zkušených kutilů si můžete vyslechnout i názor, že se vyplatí pořídit si každý kus zvlášť. Zaměřte se na dlouhou životnost, prémiovou kvalitu použitých materiálů a v dílně si nezapomeňte vytvořit uspořádaný odkládací prostor, kde najdete už na první pohled přesně to, co potřebujete.

Jdeme vrtat a šroubovat

Z velké nabídky kutilských nástrojů byste se měli zaměřit především na ty, u kterých předpokládáte časté využití. Mezi všemi je nezpochybnitelnou jedničkou vrtačka, která pracuje na principu rotačního (obvykle motorového) pohybu. Na trhu se potkáte s elektrickými, akumulátorovými nebo stojanovými vrtačkami.

S pomocí vrtačky zvládnete vrtání děr a otvorů do různých materiálů – od dřeva přes beton až po kámen. Výkonná elektrická vrtačka, s kterou půjde práce od ruky, má dvourychlostní převodovku, příklepový mechanismus, osazená je rychloupínacím kovovým sklíčidlem a s možností regulace otáček přímo na spínači. Využijete ji při náročnějších domácích pracích a vrtání do tvrdých materiálů.

Už i akumulátorové vrtačky si poradí s většinou běžných materiálů v domácnosti – dřevo, sádrokarton, cihla, porobeton (Ytong). Na práci s nimi si mohou troufnout i úplní začátečníci. Jejich výhodou je lehká přenosnost, kdy vás v pohybu a při práci neomezuje žádný kabel. Zvládají vrtání, šroubování, ty nejlepší z nich dostaly do výbavy také funkci příklepu. Samozřejmostí by měl být pravý/levý chod, rychloupínací sklíčidlo, ergonomická pogumovaná rukojeť či praktické LED osvětlení.

Při výběru se zaměřte na akumulátor – jeho typ, kapacitu a rychlost nabíjení. Informaci o výdrži se dozvíte jen zřídka. Rychlost vybíjení se totiž odvíjí v závislosti na náročnosti práce a tvrdosti materiálu. Akumulátoroví nadšenci vám doporučí mít v dílně dva akumulátory, díky kterým můžete vrtat dvojnásobek času. Ještě lepší je, když jsou tyto akumulátory kompatibilní i s jinými AKU nástroji!

Dříve či později vám zřejmě do výbavy přibude akumulátorový šroubovák. Proč? Protože je podstatně menší, lehčí a jeho ovládání zvládnou i ženy. Ideální volba na rychlé opravy a bezproblémové skládání nábytku!

Čeká nás řezání, pilování a broušení

Při práci s dřevem, obklady a podlahami se hodí pomocníci, se kterými bude řez přesný a na takovém místě, jak jste si vyměřili. Do výbavy kutila proto patří základní ruční nářadí – pilky, hoblíky či dláto. Využijete je na občasnou drobnou práci. Při dokončování vašeho bydlení nebo při rekonstrukci však už určitě oceníte přístroje, které využívají také jinou než ruční energii.

• U amatérského stolařství a práci se dřevem za vás těžkou práci udělá okružní pila. V závislosti na průměru kotouče vykonává rovný řez v různě hrubých materiálech, které mají převážně základ v dřevu nebo dřevotřísce.
• Pokud se chystáte vyříznout otvory například do kuchyňské desky na dřez či okna na domečku pro panenky, bude se vám hodit přímočará pila. Dokážete s její pomocí přesně přejít nejen po přímkách, ale i obloucích. V závislosti na síle a typu pilového listu ji můžete použít na dřevo, plast, sádrokarton, ale také obklady.
• Úhlová bruska (známá i jako flexa) patří k přístrojům, které tvoří základní vybavení většiny dílen. Zvládne obrušování, leštění ale i kartáčování různých materiálů – v závislosti na použitém kotouči. Rotační pohyb ve vysokých otáčkách se postará o vybroušení a zahlazení dřeva, hran na kovu po řezání či sváření. Její houževnatost oceníte též při odstraňování rzi z větších ploch. Po osazení řezným kotoučem se běžně používá na dělení dlaždic a obkladů. Diamantové kotouče vám umožní brousit i velmi tvrdé stavební materiály: beton, kámen i mramor.
   

Pracujeme s kovem

Domácího kutila si nemusíme představovat jen jako člověka, který pořád něco vrtá, řeže a ohání se silnými nástroji. Pokud trávíte svůj volný čas opravou různých přístrojů, vaše dílna je možná menší, vybavená nářadím na precizní práci s malými součástkami, tzv. elektronická dílna. Její základní součástí bude pájka – nástroj určený na tavení malého množství kovu. Roztavením kovu můžete drobné elektronické součástky natavit například na desky plošných spojů. Vzniká tak nejen pevné mechanické, ale i elektrické propojení.

Zatímco při pájení se využívá třetí materiál na spojení zbývajících dvou (součástka „připájená” o desku), svařování kovu funguje na jiném principu. S pomocí svářečky dochází k zahřívání dvou částí kovu pomocí elektrod. Vysoká teplota způsobí lokální tavení materiálu, díky čemuž následně vzniká vzájemné propojení a zatuhnutí už v novém spojení a tvaru. Svářečku si nemusíte představovat jen jako velký drahý přístroj, který je náročný na prostor a manipulaci. Moderní svařovací investory jsou menší, ale také účinné, a zároveň méně náročné na spotřebu elektřiny.

Jak dílnu zařídit?

Srdcem každé dílny je prostorný a stabilní pracovní stůl (ponk), o který se můžete při práci opřít bez ohrožení jeho stability. Profesionální stoly do dílny však často stojí tisíce korun. Jak si ponk vyrobit? Tento pracovní stůl by měl poskytovat dostatečně velkou pracovní plochu. Současné dřevotřískové desky jsou nevhodné. Sáhněte po dřevě nebo pevných tvrzených materiálech.

Konstrukce ponku bývá pevná, kovová. Při zpracovávání větších kusů dřeva se čas od času nevyhnete odsunutí stolu od stěny. V takovém případě uvažujte o transportních kolečkách na jedné straně. Jejich nezbytnou součástí je brzda. Na druhé straně instalujte kovové madlo, s pomocí kterého bude možné s ponkem manipulovat.

V závislosti na prostoru, který vaše dílna nebo pracovní koutek v garáži nabízí, uvažujte o vhodných odkládacích plochách. Nejoblíbenější jsou regály s vyšší nosností na jednu polici a plechové uzavíratelné skříňky na kolečkách, jejichž vnitřní prostor je členěný do zásuvek. Jistě oceníte, když budete moci ostatní nářadí ochránit před prachem, pilinami a vlhkostí.

Praktickou součástí dílny je svěrák i jednoduché zvedací zařízení pro manipulaci s těžšími břemeny. Pokud si chcete své domácí kutilství užívat v jakémkoliv ročním období, nezapomeňte ani na přenosný ohřívač a dostatečně silné osvětlení do dílny. Později, v závislosti na charakteru dílenských prací, můžete uvažovat také o průmyslovém vysavači, který láká svou univerzálností. Zvládne suché i mokré vysávání a na rozdíl od vysavačů v domácnosti je vybavený velkokapacitní sběrnou nádobou. Modely s funkcí foukání jsou dokonce vhodné na exteriérové uklízení listů okolo domu, dílny či garáže.

TIP na závěr: Podle čeho poznat, že vrtáte do panelu, cihly, či sádrokartonu?

Není stěna jako stěna. Jednu tvoří „měkký materiál” a pod omítkou se ukrývají dutiny. Když na ně narazíte vrtačkou, najednou je ve stěně díra na celou ruku. Další ukrývá překvapení v podobě nepřekonatelného betonového překladu, který jste na daném místě ani neočekávali. První krok – snažte se detailně zjistit, do čeho se chystáte vrtat a co chcete na stěnu upevnit nebo zavěsit. Na základě toho potom vybíráte vrták, druh hmoždinky a kotvicího systému.

• Ve starších rodinných domech je převažujícím materiálem cihla. Při vrtání padá z otvoru oranžový nebo světle červený prach. Pozor na betonové překlady nad okny! Montáž konzolí pro tyč na záclonu pak může zabrat i půl dne. Problémem mohou být i hrubé vrstvy omítky, spáry vyplněné kameny nebo naopak měkkou sádrou. Tyto materiály se používaly na rychlé zamaskování problémů se stěnou, ale situaci budoucích uživatelů vůbec neřešily.
• Při vrtání do betonu v panelácích jde práce jen velmi pomalu a provází ji jemný světlešedý prach. Pokud vaše vrtačka nemá příklep, neporadíte si.
• Jedním z moderních materiálů současnosti je porobeton (Ytong). Jeho pórovitost už nadělala mnohým kutilům vrásky na čele. Pro porobeton proto vznikly i speciální kotvicí prvky. Před vrtáním vypněte příklep, abyste materiál nenarušili ještě víc, než potřebujete. Otvor před vložením rozpínacího prvku nejdřív důkladně vyčistěte.
• V novostavbách, ale i u rekonstrukcí starších domů je oblíbeným materiálem sádrokarton. Vrták do sádrokartonu jde poměrně lehce, při vysokých otáčkách se na něj může začít lepit bílý prach. Před zavěšením těžkých předmětů, polic a skříněk si nechte poradit od zkušených.
• Speciální postupy je třeba zvolit také při vrtání do stěn montovaných domů. Nejdříve se informujte, kde a zda vůbec můžete do stěny libovolně vrtat. Zajímat by vás měla skladba stěny. Obvykle jde o několik vrstev rozličných materiálů – sádrokarton, OSB desky, dřevěné hranoly.