Každý z nás chce hezky fotit. Není to ale jen o šikovnosti, je třeba si dopomoci i kvalitní technikou. O tom, jak budou vaše záběry vypadat, rozhodne ve velké míře objektiv fotoaparátu. Znáte jednotlivé typy a víte, jak si vybrat ten správný pro vás?
Objektiv fotoaparátu si můžeme představit v nejjednodušší podobě jako jednu čočku, standardně však jako jejich soubor. Cílem takových čoček je soustředit světlo na snímač digitálního fotoaparátu. Za jakéhosi předchůdce objektivů lze považovat tmavou komoru „Camera obscura“, kterou popsal již v roce 350 před naším letopočtem řecký filozof Aristoteles.
Princip takové komory a dnešního objektivu je velmi podobný, světlo je soustředěno na jeden bod (v případě fotoaparátu senzor). Vzniká obraz, se kterým lze dále pracovat. V případě optické soustavy fotoaparátů hovoříme také o světelné cloně, která dokáže množství dopadajícího světla regulovat.
Součástí některých objektivů může být i uzávěrka (mluvíme zejména o velkoformátových objektivech nebo o kompaktních fotoaparátech). Ve většině případů je však součástí přímo těla fotoaparátu.
Při výběru objektivu je třeba postupovat rozumně. Na trhu je dostupných hned několik typů, přičemž každý z nich je do značné míry specifický. Dává to smysl. Koneckonců, jiný objektiv budete potřebovat při vytváření vzpomínek na dovolenou a jiný tehdy, pokud pracujete jako sportovní fotograf.
Jedná se o objektivy s proměnlivým ohniskem. S jejich pomocí si dokážete fotografovaný objekt bez větších problémů přiblížit i oddálit. To je neocenitelná výhoda zejména za předpokladu, že se s fotoaparátem nedokážete po scéně pohybovat. Ohnisko si jednoduše upravíte otočením. Dobrou zprávou je kompaktnost. Se zoom objektivem si poradíte v různých situacích, proto s sebou nemusíte nosit několik vyměnitelných komponentů.
Tento objektiv má však i svá negativa. Vedle univerzálního použití musíte počítat s větším zkreslením a výraznějšími optickými chybami při focení. Ty se ale samozřejmě se stoupající kvalitou ztrácejí.
Je přesným opakem „zoomovacího“ objektivu. Proč bychom se ale měli při fotografování takhle omezovat? Odpovědí jsou skvělé optické vlastnosti pevných objektivů. Zejména vysoká světelnost. To znamená, že dokáže využít více světla z okolí a díky malé hloubce ostrosti bez problémů zvýrazní to, co na záběru zvýrazněno být má.
Pevné ohnisko je do jisté míry i nevýhodou. Při focení krajiny můžete mít problém zachytit ji jako celek, při focení ve stísněném interiéru zase objekty nedokážete oddálit.
Každý z nás už viděl parádní širokoúhlé záběry, které jsou schopny nás doslova vtáhnout do obrazu. Jedná se o jeden z nejoblíbenějších typů objektivů k zrcadlovkám i bezzrcadlovkám. Pracují s nízkým efektivním ohniskem (nižším než 35 mm). Spolu s klesajícím ohniskem totiž stoupá úhel záběru. Například s 20 mm záběrem jste schopni zachytit téměř 100° scény.
Širokoúhlý objektiv je vhodný pro focení v interiéru, zaznamenávání krajiny jako celku nebo i tehdy, když chcete fotografiím dodat zajímavý „drive“. Naopak, proč si širokoúhlý objektiv nekoupit, je poměrně vysoká míra perspektivného zkreslení, a to zejména v okrajích samotného snímku. Je však nutno podotknout, že se nejedná o chybu. Rozhoduje o tom především blízkost fotografovaných předmětů.
Samostatnou kategorií v rámci širokoúhlých objektivů je ještě objektiv typu „rybí oko“. Ten nabízí mimořádně široký úhel záběru, 180° a více. Atraktivní snímky trápí v tomto případě již poměrně vysoké optické zkreslení.
Specifičnost teleobjektivu spočívá v jeho velké ohniskové vzdálenosti, která začíná standardně na úrovni 100 mm. Většina teleobjektivů disponuje ostřícím motorkem umístěným přímo v těle, výsledkem je rychlé ostření. Nejlépe jej využijete, když fotografujete rychle se pohybující lidi, například sportovce či jiné pohyblivé objekty.
Výhodou teleobjektivů je jejich „dalekohledový“ princip, bez problémů dokáží přiblížit fotografovaný objekt při zachování špičkové kvality výsledného snímku. Za nevýhodu lze považovat jeho (ne)kompaktnost. Teleobjektivy doporučujeme použít se stativem. Se stoupajícím ohniskem totiž stoupá i riziko rozmazání snímku při focení z ruky. Zachycuje totiž jen výsek fotografované scény.
Slyšeli jste už o makrofotografii? Jedná se o fotografii běžných předmětů, avšak ze zcela jiné perspektivy. Takový typ záběru zachycuje fascinující detaily, které lidských okem často ani nevidíme. Optimálních výsledků dosáhnete s makroobjektivem, který má mimořádně nízkou vzdálenost ostření.
Za makroobjektiv považujeme takový objektiv, který disponuje maximálním poměrem zvětšení minimálně 1:1, respektive 1x. V praxi to znamená, že fotografovaný objekt lze na obrazovém snímači fotoaparátu reprodukovat v plné velikosti.
Tyto typy disponují nízkou hloubkou pole. Aby byl výsledek perfektní, vyžadují i perfektní ostření. Vše závisí na fotografovaném objektu. V některých případech pomůže nastavení vysokého clonového čísla. Nízká hloubka pole v takovém případě zajistí dokonalé detaily fotografovaného objektu a rozmazání pozadí. Díky tomu nepůsobí druhotná scéna rušivě. Ostření makroobjektivem dokáže být v některých případech poměrně náročné. Tehdy je lepší dopomoci si stativem. Tento fakt je proto možné považovat za mírnou nevýhodu.
Jednotlivé typy fotoobjektivů ještě mohou disponovat funkcí autofocusu, tedy automatického ostření. Takové objektivy jsou vhodné pro ty, kteří s fotografováním začínají, případně je podrobné nastavení objektivu nebaví. Naopak ti, kteří si chtějí s nastavením a záběrem vyhrát, budou považovat automatické ostření spíše za nevýhodu.
Funkce autofocus nemusí fungovat vždy správně. Vliv na jeho správný chod má několik faktorů. Mezi ty nejpodstatnější řadíme například světelnost scény. Je-li příliš tmavá, zvyšuje se riziko, že objektiv s autofokusem nezaostří správně. Pokud máte navíc nesprávně zvolený čas závěrky a pohnete se, případně se pohne fotografovaný objekt, efekt automatického ostření může být spíše na přítěž.
Alfa a omega fotografování. Obecně lze říci, že tento parametr určuje schopnost objektivu propouštět světlo. Světelnost je klíčová zejména tehdy, když fotíme ve špatných světelných podmínkách a nemáme možnost si pomoci alternativními zdroji. Díky nastavení nízké clony můžeme zvolit krátké expoziční časy, čímž docílíme omezení rozmazání pohybujících se objektů na fotografované scéně.
Nízké clonové číslo, jinak řečeno i vysoká světelnost, je také hlavním parametrem při požadavcích na výšku hloubky ostrosti. Chcete-li fotografii s nízkou hloubkou ostrosti, potřebujete zvolit dostatečně světelný objektiv.
Světelnost objektivů se označuje písmenem f doplněným o číselný údaj, například f/1,2. Čím je toto číslo nižší, tím více světla dokáže samotný objektiv propustit. V případě zoomovacích objektivů je se světelností často problém, v mnoha případech se nedostanou pod hodnotu f/2,8. Naopak světelnost pevných objektivů může být výrazně nižší.
Určitě se nevyplácí ji podcenit, rozhoduje totiž o úhlu záběru objektivu, který se promítne na senzor fotoaparátu. Můžeme říci, že čím je ohnisková vzdálenost menší, respektive kratší, tím větší scénu jsme schopni vyfotografovat. V principu se tak jedná o dělení objektivů na základní typy: širokoúhlé objektivy (přibližně do 24 mm) či teleobjektivy (zpravidla přibližně 150 mm).
Udává se v milimetrech. Nejnižší ohniskovou vzdálenost (8 mm) disponují širokoúhlé fotoaparáty typu „rybí oko“. Ty jsou schopny zachytit scénu v úhlu 180°. Samozřejmě, se stoupajícím úhlem je třeba počítat i s větší mírou zkreslení obrazu, a to zejména v jeho rozích a okrajích.
Nepřepočítává se v případě full-frame, tedy plnoformátových fotoaparátů. Důvod je prostý. Crop faktor souvisí s ohniskovou vzdáleností objektivu. Mluvíme o přepočtu velikosti digitálního senzoru fotoaparátu na velikost kinofilmu (35 mm). Jelikož známe různé velikosti digitálních senzorů, mění se i crop faktor. Standardně se udává jako 1,5násobek.
Výběr správného objektivu do velké míry ovlivňuje i značka „těla“, tedy samotného fotoaparátu. Objektivy mnoha výrobců mezi sebou často nebývají kompatibilní. Typickým příkladem je jeden z největších výrobců foto příslušenství Nikon. Ten garantuje kompatibilnost objektivů Nikkor se svými zařízeními. Pokud byste chtěli takovýto objektiv použít v kombinaci s tělem Canon, budete potřebovat redukci.
Buďte však opatrní, ani redukce nemusí znamenat nutnou kompatibilitu. Podobně je tomu i v případě neoriginálních objektivů, např. z dílny výrobce Sigma. Levnější kousky neprodukované originálním výrobcem navíc znamenají v mnoha případech nižší kvalitu či odolnost.
V případě, že nedisponujete fotoaparátem s pevným objektivem, tedy pracujete se zrcadlovkou nebo bezzrcadlovkou, můžete si objektivy vyměňovat podle potřeby. Často tak není žádným překvapením, že profesionální fotografové střídají širokoúhlý objektiv za ten „zoomovací“, a to podle toho, jakou scénu se právě snaží zachytit.
Výměna objektivu přitom není nijak náročná. Je však potřeba být opatrný, abyste drahé fotopříslušenství nedopatřením nezničili.
V případě, že s objektivy zrovna nefotografujete, uchovávejte je s nasazenými krytkami. Podobně postupujte i v případě samotného fotoaparátu. Předejdete tak poškození fototechniky.