Jak vybrat paměťovou kartu? Záleží na kapacitě i rychlosti

Potřebujete v úložišti pár gigabajtů navíc? Možná je řešením vašich potíží paměťová karta. SD a microSD karty dnes najdete v telefonech, fotoaparátech, kamerách i jiných zařízeních. Jak ale vybrat tu správnou, jak se vyznat v na první pohled chaotických značeních? Po přečtení našeho článku budete mít jasno.

O čem se dočtete:

• Co je SD karta
• Kapacita
• Rychlost SD karty
• Speciální požadavky
• Všeobecné tipy

Kupujete si parádní zrcadlovku, ale vnitřní paměť nemá a vy váháte, jakou paměťovou kartu do ní pořídit? A co docházející úložiště v chytrém telefonu? Filmů, videí, písniček, fotek i dalších multimédií a dat máme k dispozici čím dál víc – hlavně díky vysokorychlostnímu internetu – ale najít na ně v telefonu místo může být někdy oříšek. Tady je zase SD karta snadný a cenově relativně dostupný způsob, jak rozšířit vnitřní kapacitu úložiště… Ale jak ji vybrat?

Po přečtení našeho článku snad budete mít jasno. Směs znaků a log natištěných už vás nebude mást (SDXC, C10, II, U3, V90, A1?) a poradíme vám také ohledně volby dostačující kapacity. Nemusíte se ale obávat. Sice tu dnes budeme mít trochu víc různých log, čísel a písmen, ale můžeme vás uklidnit – vybrat paměťovku ve výsledku opravdu není těžké.

Co je SD karta?

Pokud si někde v krabici schováváte starší elektroniku, možná najdete „čtečku karet X v jednom“. Na začátku tisíciletí ještě nebyl ustálený standard formátu paměťových karet, takže jste mohli narazit na spoustu typů. Vzpomenete si na xD? MMC? Memory Stick Pro Duo? Dobrá zpráva je, že v dnešní době už pravděpodobně nebudete potřebovat čtečku různých druhů paměťových karet.

V naprosté většině případů se totiž používá jeden druh karet, a to je Secure Digital neboli „SD“. Konkrétně se pak tyto karty vyrábějí zaprvé v „plné“ velikosti SD a zadruhé jako malinkaté, dobře známé microSD. (Asi bychom měli zmínit, že existovaly i středně velké miniSD karty, ale na ty v podstatě nenarazíte.)

Karty v souboji formátů uspěly mimo jiné díky tomu, že jsou slušně mechanicky odolné a že i největší SD varianta je relativně kompaktní. Dnes se SD/microSD staly pomalu synonymem pro „paměťovku“ a najdete je ve smartphonech a tabletech, digitálních fotoaparátech, videokamerách či outdoorových kamerých, ale také v navigacích nebo MP3/MP4 přehrávačích a dalších zařízeních.

Nejčastěji asi budete potřebovat paměťovou kartu do mobilu. Jedná se o velikost microSD. 

Právě kartám SD/microSD se tedy budeme věnovat v dnešním článku. Abychom ale byli fér, zmíníme ještě velmi stručně další formáty, na které můžete i v dnešní době občas narazit, ačkoliv je produkty pro běžné zákazníky už téměř nepoužívají.

Patří sem například karty CompactFlash či novější CFast (které se liší způsobem komunikace), případně dnes již starší formát XQD využívaný dříve u některých profesionálních fotoaparátů. Zpět ale k SD kartám. Jak jsme říkali, trhu zcela dominují a nejspíš jste tento článek otevřeli právě kvůli nim.

Kapacita: Značení a jakou zvolit

Lidově se stále používá označení „SD karta“, ale reálně už dnes označení doplňují další dvě písmena, která značí možné rozpětí kapacity. Původní paměťovky měly nízkou maximální kapacitu, odpovídající své době, ale dnes už je ani nekoupíte. Používají se dvě značení:

• SDHC & microSDHC jsou karty s kapacitou 4 GB – 32 GB (včetně)
• SDXC & microSDXC jsou karty s kapacitou 64 GB – 2 TB (zatím)

V budoucnu mohou pojmout i větší objem dat a dočkáme se tak jistě i nového označení. Každopádně v současné době u nás už zcela běžně pořídíte 1TB paměťové karty obou velikostí. Navíc se již objevují i první 2TB kousky, které budou brzy rovněž běžně dostupné.

Konkrétní výběr kapacity už je na vás – hodně záleží, co chcete ukládat. Obecně se dá říct, že fotografie a písničky uložené jako kvalitní MP3 nebývají příliš velké, mluvíme o jednotkách MB (megabajtů). Pokud tedy velikost MP3 zprůměrujeme na 7 MB, tak vězte, že na 256GB microSD uložíte přes 30 000 písniček. Fotky bývají ještě menší, počítejte klidně s dvojnásobným uloženým počtem. Na hudbu a focení mobilem tedy stačí klidně i 64GB karta.

Pokud chcete data přesouvat mezi zařízeními se slotem SD a microSD, pořiďte si kartu s adaptérem v balení. S příslušným adaptérem můžete také vložit paměťovou kartu do notebooku.

Proč tedy pořizovat větší kapacitu? Odpověď zní „video“. Standardem se stalo rozlišení 4K (3 840 × 2 160 pixelů), které je ještě čtyřikrát jemnější a kvalitnější než Full HD… takže také zabírá více místa. U mp3 a obrázků jsme mluvili o desítkách tisíc kusů, kapacitu na video nejlépe odhadneme v minutách, i když reálná čísla mohou být diametrálně odlišná – záleží na spoustě dalších údajů, jako je snímková frekvence, kódování… Každopádně můžete na 256GB kartu vměstnat cca 300–600 minut (5–10 hodin) běžně kvalitního 4K záznamu. Pokud byste pořídili 64GB, klesne logicky teoretická odhadovaná celková kapacita na čtvrtinu.

Jeden z odhadů, kolik různých dat vměstnáte na jak velkou kartu, nabízí SanDisk (podívejte sa na tabulku níže). Všimněte si, že jde vždy o kombinaci obsahu, tedy hudebních alb, fotek a 4K videa dohromady. Reálně se samozřejmě počty liší, jde jen o odhadované počty na základě průměrných velikostí souborů:

Záleží i na vašich dalších specifických potřebách. Chcete na kartu ukládat filmy nebo několik sezón seriálu? Ty mohou zabrat i desítky gigabajtů. Potřebujete přenášet velké množství dat v rámci zaměstnání (například grafici nebo designéři pracují s velkými soubory)? V tom případě musíte mít karet víc, nebo investovat do větší kapacity.

Karty vyrábějí renomované značky, jako jsou Kingston, SanDisk, Samsung, Transcend, Verbatim a další, stejně jako někteří výrobci mobilních telefonů a fotoaparátů. Nekupujte „noname“ značky, a jinak není pravděpodobné, že uděláte chybu.

Označení a přenosová rychlost SD karty

Na paměťové kartě najdete celou řadu symbolů, písmenek a čísel. Značení je trochu komplikovanější, ale v pár odstavcích vám ho přehledně vysvětlíme.

UHS

Vysokorychlostní paměťové karty rozlišují rychlosti ještě označeními UHS (sběrnice). Čím vyšší je verze UHS, tím vyšší jsou přenosové rychlosti, přičemž teoretiky nejnovější verzí je 3, ale používané jsou stále hlavně verze 1, potažmo 2 (jako logo se používá římská číslice – hledejte tedy I, II, respektive III).

Karty UHS-I a UHS-II pak ještě mohou logem znázorňovat minimální rychlost zápisu. Účko s vepsanou jedničkou značí minimálně 10 MB/s, účko s vepsanou trojkou pak 30 MB/s, což je hodnota potřebná pro nahrávání 4K videa.

(U1 tedy odpovídá již zmíněnému, nadále neaktualizovanému označení Class 10.)

A1 nebo A2

Poslední z údajů, který se na kartě může (ale nemusí) objevovat, je třída aplikačního výkonu, jež měří rychlost (výkon) při náhodném čtení a zápisu (nikoli sekvenčním), jež se uvádí v IOPS (input/output operations per second, tedy vstupní/výstupní operace za sekundu). V tuto chvíli existují buď třídy A1 (zápis min. 500 IOPS, čtení min. 1 500 IOPS), nebo A2 (zápis min. 2 000 IOPS, čtení min. 4 000 IOPS).

S kapacitou roste pořizovací cena karty, ale gigabajt zpravidla vyjde levněji. Jinak řečeno: Dvojnásobná kapacita zpravidla stojí méně než dvojnásobnou cenu.

Speciální požadavky

Pokud máte pro paměťovou kartu vyloženě specifické, profesionální využití, nejspíš jste IT profesionál a nečtete právě tenhle obecný článek, který cílíme na běžné uživatele. Přesto aspoň zmíníme, že paměťovky – podobně jako například pevné disky a SSD – existují i ve speciálních variantách s parametry uzpůsobenými na míru netypickému prostředí. Konkrétně jde například o karty s vysokou výdrží (odolností), které zpravidla výrobci označují High Endurance nebo jen Endurance.

Ty se hodí například do záznamových bezpečnostních kamer a jiných zařízení, kde se data „točí“ nepřetržitě. Existují také fyzicky odolné karty. I běžná microSD toho hodně vydrží, ale seženete i speciální průmyslové varianty, které si například poradí s teplotami -40 až 85 °C. V tom případě nebývá prioritou nejvyšší rychlost přenosu, ale hlavně spolehlivost. 

Obecné tipy na závěr

Samozřejmě logicky platí, že větší a rychlejší/výkonnější karta = lepší karta. Pokud máte pořádný telefon a aktivně jej využíváte, neměli byste zrovna na paměťovce šetřit. Moderní smartphony například natáčejí právě zmíněná videa v superjemném rozlišení 4K nebo 8K, kde při delším záznamu naskakují gigabajty jako divé.

Podobně by byla chyba šetřit u paměťové karty do fotoaparátu. Zrcadlovky také natáčejí a fotí ve vysokých rozlišeních a v ještě mnohem větší kvalitě než mobily, takže tam obzvlášť záleží nejen na kapacitě, ale také na přenosových rychlostech, které jsme si vysvětlovali o několik odstavců výše (a které pak oceníte i při rychlejším ukládání snímků a při práci s nimi).

Paměťové karty už dávno nejsou jen doménou fotoaparátů nebo telefonů. S rostoucí popularitou přenosných herních konzolí (handheldů) se stávají nezbytnou výbavou každého hráče. Moderní hry zabírají spoustu místa, a proto dříve či později budete potřebovat úložiště rozšířit. Pro tato zařízení rozhodně sáhněte po vysokorychlostních kartách. Zásadní je zde parametr Application Class (ideálně třída A2), který vám zaručí bleskové načítání her, plynulý chod aplikací a ničím nerušený herní zážitek.

Nebudeme vám ale, samozřejmě, vnucovat nejdražší karty za každou cenu. Pokud máte například starší MP3 přehrávač či „neinteligentní“ telefon, můžete si obstarat prakticky jakoukoliv paměťovku – klidně i pomalejší a s malou kapacitou (třeba 4 GB). Vtěsnáte na ni stovky až tisíce mp3 skladeb v nejlepší kvalitě a v tomto případě výkon při provozu nehraje roli. Pomalá stará karta určitě nepatří do moderního supersmartphonu ani do digitální zrcadlovky. To už budete muset koupit novou.

Stručně řečeno – myslete vždy na to, kam je karta určená a jestli bude „navždy“ a výhradně používána v daném přístroji.

FAQ – na co se ptáte nejčastěji?

Související články:

• SSD vs. HDD: Zvolíte rychlost, kapacitu, nebo snad obojí?
• Jak vybrat outdoorovou kameru?
• Jak vybrat mobilní telefon?
• Jak vybrat tablet?